LiTerra

Seznam nových děl Sbírky Autoři Nej

Dílo #1695
Autor:	fungus2
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza/Povídka
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	22.12.2003 10:33
Počet návštěv:	1901
Počet názorů:	23
Hodnocení:	3
Patří do sbírky:	NETYPICKÁ.
Patří do archívu:	<Soukromý> Humble: Humblí TOP eN, <Soukromý> Seregil: Oblíbenosti

Prolog

PŘEJI VŠEM ŠŤASTNÉ PROŽITÍ VÁNOC.

NETYPICKÉ VÁNOCE

Letmý pohled do kalendáře mi prozradil, že nastal čas Vánoc. Protože ozdoby na stromeček se jaksi nikde v mém bytě nenacházely, tak jsem se rozeběhl do nejbližšího obchodu je zakoupit. Mou snahou bylo být stylově ozdoben ve vánoční atmosféře, a tak ozdoben vším, čím se zdobí stromeček, vykráčel jsem z obchodu.
Hned na ulici kvůli mně nastalo pozdvižení. Vše vyřešila policejní hlídka a díky ní moje cesta domu vedla přes policejní stanici.
Při příchodu do bytu mi na mysl přišlo, že bych se měl podívat po stromečku. A tak mé kroky vedly do sklepa, kde se nacházel stromeček z minulých Vánoc. No nebyl to radostný pohled. Stromeček vypadal, jako by na sobě jehličí měl naposledy před sto lety. Po chvíli mě napadl spásný nápad. Nedaleký les přímo lákal k uříznutí nějakého stromečku.
A tak s motorovou pilou vyrazil jsem směr les. Lidé na ulici nějak divně hleděli a též správcové Blažkové málem přes hvězdářský dalekohled na balkoně vypadly oči.
Raději jsem se vrátil a s ruční pilkou v batohu namířil si to do lesa. Několik podezřelých postav, které se mihlo v lese dávalo tušit, že nejsem jediný.
Náhle se přede mnou zjevil běžící pan Bláha se stromečkem přes rameno. Nějak mě ani nepozdravil a zmizel v houštinách. Brzo se objevil místní hajný pan Veverka.
Já se počal tvářit nezúčastněně a obratem jsem předstíral, že čtu noviny.
„Dobrý den. Neběžel tudy někdo!?“zeptal se pan Veverka.
„No já si tu čtu. Tak nevidím.“
Pan Veverka zavrčel a též zmizel v houštinách. Po několika minutách chůze se mi zalíbila jedna borovička. A tak jsem jí začal řezat a šlo to celkem rychle jen mě po chvíli bylo divné, že zvuk pilky je jakoby dvojitý. Pojednou zpoza stromku na mě vykoukl můj soused pan Bezoušek.
„Dobrý den. Neřežeme náhodou stejný stromek?“ optal se.
„No je to dost pravděpodobné,“ zněla má odpověď.
Svorně jsme uřízli ještě jednu borovičku a namířili si to k sídlišti, ale na okraji lesa stál na stráži pan Veverka. Nedaleko nacházející se divoká skládka byla naší spásou. Stromky se nám podařilo zabalit do dvou koberců a s nimi přes rameno dojít až k okraji lesa.
„My jsme dobrovolní ochránci přírody a likvidujeme tu divokou skládku,“ řekl jsem panu Veverkovi, který na nás užasle hleděl. Zdárně se nám podařilo projít, jenže kousek čouhajícího konce jedné borovičky nás odhalil.
„Stát! Co vám to támhle kouká!?“ vykřikl, ale my se dali na rychlý útěk a k tomu nám dopomohlo několik výstřelů. Správcové Blažkové náš běh do domu neunikl díky jejímu dalekohledu a dalo se tušit, že brzo to bude vědět široké okolí.
„Máte už kapra?“ zeptal se mě pan Bezoušek.
„Zatím ne.“
„Po obědě vyrážím s krumpáčem na rybník. Půjdete také?“
„To víte, že jdu.“
A po obědě jsme stanuli na zamrzlém rybníku. Několika údery se nám podařilo udělat v ledu díru, ale ten začal praskat po celém rybníku. Bruslící lidé se viditelně naštvali a pro nás nastal úprk od rybníka.
O půlnoci nám to ale nedalo a na zamrzlém rybníku tentokráte prázdném bez bruslících lidí se nám podařilo vytvořit díru. Uplynula hodina a chytli jsme akorát rýmu. Já však dostal nápad, neboť u mě ve sklepě byly jakési pyrotechnické věcičky.
Přimrzlé správcové Blažkové na balkoně samozřejmě nic neuniklo, ale já se brzo vrátil k rybníku.
„To je probudí,“ mínil jsem a vhodil do díry třaskavinu. To co následovalo nás překvapilo. Ode dna zazněl výbuch, který nás katapultoval s ledem i vodou do výše. My pak dopadli na břeh a vedle nás notně překvapený pan Bláha také s prutem v ruce. Poněkud otřesení jsme se rozeběhli pryč k sídlišti a v měsíčním světle nám neunikla zavěšená postava hajného Veverky v koruně stromu, který střílel na měsíc.

Počet úprav: 7, naposledy upravil(a) 'fungus2', 22.12.2003 18:15.