Kde nejsem

Za nocí, když zaléváš půlnoční úhory,
                            raší ti kořínky vlasů
                     a sen
odrůstá neslyšně.

— Nespi se rychleji, nežli kdo umírá;
ne/po/hnu//se.

Dívám se vteřinou, jež se ti na těle
                             tříští do tisíců jisker
             a rozsvěcí krajiny 
 – slova jsou svinutá v hrdélkách písčitých hodin! – ,

ale pro mě je černozem,
odkud ti odrůstá nejtenčí vlas,
                            zavřená
jak pokožka sněhu nad požáry.

Svítáš mi v hodině návratu
z končin, kde se začínáš.

Z kuřáckého kupé; reminiscence

         Až vystoupíme,
zbyde kouř lomený v podobě kvádru

a odrazy tváře jak šablona,
jíž jsem obkresloval každý les 
             – kde tě nepotkám –

či hořící listy javorů
tam, kde ti tváře pochytaly
naběráčky očí.