Nejsem si jistá. Sedla jsem si a natáhla nohy pak jsem se vznášela bez jediného doteku.
Zaklonila jsem se a pozorovala hladinu podobnou průhledným zrcadlům a výkladní skříni antikvariátu na té dlouhé ulici s ošoupanými dlažebním kostkami podobnými ledu v noci.
Viděla jsem baletku. Zdobily ji tisíce bublinek. Byla v růžovém a ještě to nebyla žena.
Měla celé tělo pod vodou a v póze stála na tenkém laně. Jednou z něho spadne. Ráda se koukám na lidi a přemýšlím, jak umřou.
A pán, kterého znám přesně týden, jenom vrtěl hlavou.
Začala jsem stoupat k obrácené hloubce. Jenže on mě chytil a stáhl zpátky. Zkuste se rozběhnout pod vodou.
Tak jsem si lehla a koukala lidem na břicha. Žlutá. Jakoby z vosku, větší a bližší.
Čtyři dny před tím jsem viděla muže. Nedýchal tři minuty a uplaval více než já za rok. Neměl nohu.
Nejsem si jistá.
Epilog
16.4.2005
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Calwen', 09.05.2005 14:20.
Poslední dobou potkávám tolik zvláštních bytostí... A přece nejde o každé napsat báseň. Vlastně každá bytost je zvláštní, tak ráda koukám kolem a přemýšlím o nich:-)