Stočilo se mi do postele a hřeje zelenou tmu sluncem z tváří.
Počítám její nádechy a sny, sklouzávající z nahých řas.
Co s malým děvčátkem? Pověsit za copky do koruny třešně. Aby hrálo si s kosy a plivalo pecky.
Večer ho schovat do klína a prsty mu na záda zpívat ukolébavku.
Na dobrou noc...
A ono jako ovečka spí. A myslí, že není nic než štěstí, že peřina je objetí.
A copak není? Voní tak. Jako když jaro uzrává...
A ta dívenka? Asi spadla mi z nebe. Místo hvězdy. Něco si přeju..
Za to ušiju jí šatičky. Místo knoflíků dva děravé úsměvy.
Spodničku nařasím vlaštovčím dechem, co tu na podzim nechaly v hnízdě za komínem.
A do kapsy ji schovám jednu malou, malinkou naději. Kdyby se mi ztratila...
Ale s čím si bude hrát? Se sny? S hvězdami... A s mravenci. Lezou ji po dlani a ona se jim směje. jak jsou malí a přece tak šimrají...
Ještě pusu. Do vlasů... A utíkej. Lítat s motýly. Jenom pozor, ať ti nikdo neutrhne křídla.
|