Stočilo se mi do postele
a hřeje zelenou tmu
sluncem
           z tváří.

Počítám její nádechy
a sny,
sklouzávající 
           z nahých řas.

Co s malým děvčátkem?
Pověsit za copky do koruny třešně.
Aby hrálo si s kosy
a plivalo pecky.

Večer ho schovat
                       do klína
a prsty mu na záda zpívat
ukolébavku.

Na dobrou noc...

A ono jako ovečka spí.
A myslí,
že není nic než štěstí,
že peřina je objetí.

A copak není?
Voní tak.
Jako když jaro uzrává...

A ta dívenka?
Asi spadla mi z nebe.
Místo hvězdy.
Něco si přeju..

Za to ušiju jí šatičky.
Místo knoflíků
dva děravé
               úsměvy.

Spodničku
nařasím vlaštovčím dechem,
co tu na podzim nechaly
v hnízdě
           za komínem.

A do kapsy ji schovám jednu
malou, malinkou
naději.
Kdyby se mi ztratila...

Ale s čím si bude hrát?
Se sny? S hvězdami...
A s mravenci.
Lezou ji po dlani a ona se jim směje.
jak jsou malí
                a přece tak šimrají...

Ještě pusu.
Do vlasů...
A utíkej. Lítat s motýly.
Jenom pozor,
                 ať ti nikdo neutrhne
                                           křídla.