Prý turecký med už není co býval dříve pod jazyk pouští faleš a slunce zdá se být jak pozlacené kde zdobí plemeno kovových koster – a stejně se na nich povozíme než odejdou zabydlet co zbylo z nebe ještě se na nich povozíme jako dva Poletíme v řetízkách – my nakrčené křížky a smích kolotoč z nás odstředí i smetanu z mléčných zubů – – než v jeskyni hrůzy svatý Matěj odemkne všechny studánky *** Je největší atrakcí srdce co vypadne náprsní kapsou – zbyde důlek – pohlaví příliš mělké než aby počalo syna – syna co uvěří čarodějům *** Táta – hlasivky vystlané skelnou vatou opatrných vět já jím cukrovou – sladké nic ve kterém zrají slova Princi – bílé meče nepolykej nestínej svým drakům hlavy jen pro čelo stejně hladké jako kaluž za bezvětří |