| Prolog |
|---|
Ulice provoněná jarem vyhnala do ulic malé i velké, mladé i staroušky. |
|
| ONA |
"Šubyduuu šubyduuuaduuu du a duuuu...." Zase ona. Pobíhá zmateně po ulici, ruce roztažené jakoby létala a okolní svět je jí úplně jedno -zpívá si a poletuje. Proč taky ne. Jí je vlastně všechno jedno. Je mladá... Je snědá... Je pomatená! Pomatená není to pravé slovo, kterým by ji občané našeho poklidného města, kde již všechny "postavičky" úspěšně vymřely, nazvali. "Podívejte, no to snad ne, odkud TO uteklo..."
Tak to je ONA. Naposledy jsem ji viděla před Vánoci. A teď je jaro a ona je rozzářená a šťastná. Má záhadný úsměv, jakoby nepřítomný a je mnohem, mnohem veselejší. Co se to na ní jen změnilo... Trochu jiné vlasy? To ne, s jejím rozcuchem nic udělat nejde. Zhubla? Tak to asi taky nebude zrovna to pravé. Už to mám, jsou to její oči. Jsou jiné, jsou ještě šťastnější než jindy. Ale teď už opravdu nemám čas ji zkoumat, musím do práce.
ONA - nevím jak se jmenuje - je blázen. Je jí asi nejlíp na světě. Nikdy ji nic netrápí a když, tak si nebere servítky. Zahraje si na Speakers´Corner kdekoli se jí zlíbí a už to ze sebe hrne jak z ampliónu. Hlas má jak zvon a tak se její rozběsněné řeči nesou ulicí od začátku ke konci. Lidé se jí vyhýbají. Bojí se jí? Nevím, snad.
Pospíchám si dál hlavní ulicí a najednou frrrrr proletí kolem mne jako střela. Opravdu jsem ji takhle nikdy neviděla. Zapalují se jí lýtka a snaží se je tím během uhasit. Zažertovala jsem si pro sebe.
Pak jsem ji potkala u nás v parku. Orvala tam první petrklíče a znovu se dala do úprku.
Sakra, venku je krásně a já si to užívám přes okno. Dneska mě tu neudrží, dnes ne.
Vyšla jsem na ulici opravdu s jarní náladou. Otrhané petrklíče mě nepohoršili ani trochu, narozdíl od trojice důchodkyň, které lamentovaly, že jsem je slyšela až za roh.
Znovu se mi vrátila myšlenka na NI. Vím, že je blázen, vždycky se chovala divně, ale tohle chování je pobláznění na druhou, ne-li na třetí. Co se to jen...
Jak jsem si tak v duchu přemýšlela, došla jsem hlavní ulicí až k nádraží, okolního světa jsem si moc nevšímala, až do mě někdo prudce vrazil. Byla to zase ONA.
No to je mi ale překvápko, není tu sama. Ušatý, pihatý, zubatý a okatý hubeňour se klátí hned za ní a ona si poskakuje ještě bláznivěji než jindy. Tak petrklíče trhala pro něho! Má kvítek v každé knoflíkové dírce a jeden za uchem. Oči mu září úplně stejně jako JÍ. Jaro jim rozpálilo lýtka do červena a okolní svět vnímají ještě míň než předtím. Jsou ještě šťastnější... Ještě se za nimi ohlédnu. Je to možná směšná dvojice. Drží se za ruku, on se klátí, ONA poskakuje. Odchází prožít si jaro ruku v ruce, navzdory osudu. |
|
| Epilog |
Možná je čas doplnit "postavičky" o jedno malé štěstí... |
|
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'Xpipa', 17.03.2005 14:59.
| Názory čtenářů |
12.03.2005 00:08
 apendyks 
|
pozdravuj JI ode mě * |
12.03.2005 08:35
 stanislav
|
ten závěr je moc popisnej a takovej zbytečně vysvětlující předešlé. ale jinak je to moc fajn obrázek. těhle figurek je myslim furt dost. :o)
tip |
12.03.2005 14:59
nympha_Echo
|
zde asi bez komentáře * |
12.03.2005 15:19
Hester
|
:-)* |
12.03.2005 17:25
vlk
|
Hej je to dobre...
zaver sa da skratit,ale inac urcite nic proti |
13.03.2005 14:07
Pavla
|
jo, (u)závěr je dlouhej, jinak milý |
15.03.2005 13:47
 Seregil
|
Perfektní... líbilo moc....
avi... |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|