Meteorologie ve dvou „Tvoje budou hvězdy a můj měsíc, jo?“ řekla´s při loučení a já se začal divit kde všude po těle je možné cítit závrať.. Schoulená v čajovém lístku na posteli, v hrnku, další se sypaly za oknem Ale ne, to vlastně sněžilo A všechno jsem mohl vyčíst z tvých očí za kterýma bylo vidět ohromné srdce, i když v učebnicích anatomie píšou, že prý tam je mozek.. Ale ne, dnes jsem se díval na svět tvýma očima a tak – miloval.. „Pustím ti své nejoblíbenější preludium z Temperovaného klavíru“ řekl jsem večer a hned usnul Ráno jsem vypnul rozehřáté rádio a teprve šel spát.. Do nového světla když ta stará jsme zakryli čůrkama vlasů (ano, to nebyly pramínky) a dali si dva polibky se zavřenýma očima a jeden bez... Ať máš dny plné slunce! A Tobě zas ať sněží, jestli chceš.. |