jsem sestra jsem pěkná svině

b.c. x.y.u.

 
nemoc

byla to nemoc skoro zapomenutá skoro bezzejmená s vráskami kolem očí nebolela jenom krvácela a nutila mě kašlat a rozervávat polorozpadlé plíce na poslední kousky křídel
snažil jsem se je chytat ale poletovali okolo mých očí a hlasitě se mi vysmívali

"chichichi chochocho chachacha"

asi takhle

potil jsem se a myslel na papír který se ti snažím naplnit aby si se nade mnou smilovala své vrásčité ruce které však nejsou stejné s pláčem nemoci Už víš, že nedokážu poslouchat - místo hudby hltám zrnění písku a křik televize. Nedokážu myslet lidsky na lidi proto prosím. tahle krásná nemoc zvykl jsme si na ní nosím ji pomeranče a natírám bílou barvou pokoj močim do cévky a nabodávám si paže jehlami světlo v mém bytě svítí už jenom modře a na stěny jsem si nakreslil obtloustlé unavené zdravotní sestřičky s rudě namalovanými rty které svítí i do tmy a vedle nich stojí doktor a zálibně si je prohlíží ano namaloval jsem mu i obrovskou erekci a chtíč rukou jím už jen a pouze vše smíchané a rozmačkané pokradmu si vytrhávám den po dni vlasy a řídnu s tak obrovskými kruhy pod očima a svěšenou kůži šedivou Jak vidíš svou nemoc si hýčkám
Proto tě prosím dokaž jim, že jsem člověk. Lidem dokaž. Sám nic nezvládnu vím přesně co říci, ale nemůžu opustit svou nemoc Prosím!
včera mi umřel děda volali z nemocnice mluvil jsem s tím nudným a praskajícím hlasem skoro dvacet minut ptal jsem se na různé podrobnosti kolik léků dostával jaké barvy co řikal noc před smrtí na jeho stolici vůni mrtvého těla ten hlas se divil ale kupodivu trpělivě mluvil a odpovídal na mé dotazy a nebylo jich málo jako tvých vlasů z mé nemoci Prosím a vím, že někdy příjde doba, kdy je lepší nepsat. Vem všechny své lásky na papír a snaž se povzbudit mé lidství v setkání. Snažně tě prosím najdi člověka a já tě vypíšu Sestro

tvůj malej blasen