| NETYPICKY NA POUTI |
|---|
Jednoho dne mě to zlákalo na právě probíhající pouť. Mou pozornost hned upoutala střelnice. Když jsem se dostal ke vzduchovce, uvědomil jsem si, že střelba není moje silná stránka, ale přesto mě to nikterak neodradilo. A tak jsem vzduchovku pevně uchopil. Chtěl jsem si jen tak pro zkoušku vystřelit do vzduchu, ale při stisku spouště se vzduchovka v mých rukách nějak smýkla a o něco dále stojícímu muži spadla z hlavy čepice.
„To byla jen zkouška. Zdá se, že vám funguje,“ řekl jsem muži za pultem, který na mě zděšeně hleděl. Já si ho moc nevšímal a snažil jsem se nabít vzduchovku. Nějak se však její ohýbací část zpříčila. Úderem o hranu pultu se mi jí nejen nepodařilo narovnat, ale naopak ještě více rozložit.
„Co blbnete!?“ rozkřikl se muž ve střelnici.
„No, nějak se zasekla. Nevadí. Mám sebou prak,“ řekl jsem a vytáhl jej. Dva kameny se mi podařilo odpálit pomocí gumy. Poté muž přeskočil naštvaně pult. Bylo mi jasné, že je to kvůli mně.
„Promiňte, já si najdu ty dva kameny,“ sdělil jsem mu a mou snahou bylo se přemístit za pult. Nepodařilo se mi však odhadnout dopad. Nohama jsem narazil do zadní stěny střelnice. Co mohlo, to spadlo. Muž zařval a skočil zpátky za mnou. Také neodhadl svůj přeskok a střelnice se znovu otřásla. Jedině rychlý útěk mohl být mou záchranou. Muž po mě sice střílel, ale díky mému kličkovaní mě netrefil.
Zastavil jsem se až před centrifugou. Tahle atrakce mě zlákala a zanedlouho jsem seděl v jedné kabině. Nějaký muž mi vynadal, že nejsem připoután, ale když odešel, tak jsem si nepříjemně tlačící popruh odepnul.
„Tady přeci nejsem v autě,“ pomyslel jsem si a zadíval se ven. Kabina se dala do pohybu. V prvních chvílích to byla docela nuda. Pak se vše ale začalo zrychlovat. Byl jsem zvědav, jaký výhled skýtá kabina. Vyklonění nebyl zrovna moc dobrý nápad. Málem mi ulétly vlasy. A zrovna se mi také podařilo nafouknout žvýkačku. Obrovská bublina splaskla a zcela se mi přilepila na obličej. A tak jsem začal vidět vše žvýkačkově. Přitom jsem se všelijak v kabině přemísťoval. Když splasklá žvýkačka částečně opustila můj obličej, došlo mi, že vlaji z kabiny.
„Halóóóó…zastavtetóóóóó….,“ rozkřičel jsem se, ale asi mě nikdo neslyšel. Pak jsem náhle zjistil, že svištím velkou rychlostí vzduchem. Místem dopadu byla střecha nějakého stánku, který nevydržel a rozložil se.
Lehce otřesen jsem seděl v jeho troskách a jedl perníkové srdce a přitom se zpod trosek ozvalo: „Pomóóóc…zemětřeseníííí…“
„To chce klid a perník v hubě!“ zvolal jsem, aby se poté vynořila vedle mne prodavačka, která se tvářila vražedně.
„Já ti dám perník!“ rozkřikla se a mně nezbylo nic jiného, než se dát na úprk, který skončil před další atrakcí. Opět se mi zalíbila a já se zanedlouho usadil v obrovské věci připomínající labuť. Mé pozornosti neunikla páka přede mnou. Brzo jsem díky ní prudce klesal a stoupal, až mi v jednom okamžiku došlo, že jsem ji urval.
„Sakra! To je ale nekvalita,“ napadlo mě a páku jsem zahodil. Někdo dole vzápětí zařval.
Točení dokola se začalo zdát dlouhé nejenom mně, ale i ostatním. Už mě to taky nebavilo a rozhodl jsem se slézt po tom, na čem byla labuť přichycena. Slezení po železné konstrukci se podařilo. Pak jsem si to namířil ke kabině, ze které se ovládala atrakce. Na židli seděl muž, který měl bouli na čele a byl otřesen. Snažil jsem se atrakci zastavit. Bohužel se po mém zásahu ještě více roztočila. Pak labutě chvíli byly nahoře a poté zase dole.
„Vydržte! Snad se mi to teď podaří zastavit!“ zvolal jsem na ty v labutích, kterým se měnila barva obličeje dozelena. A vskutku atrakci se mi podařilo zastavit.
„No, vidíte. A měli jste zážitek, jako byste jeli po horské dráze,“ řekl jsem jim, ale to je ještě více rozčílilo. Pak pro mě nastal úprk před rozkřičenou skupinkou lidí, jejíž počet zanedlouho mnohonásobně stoupl. |
|
Počet úprav: 7, naposledy upravil(a) 'fungus2', 03.03.2005 22:35.
| Názory čtenářů |
04.03.2005 08:53
 Humble 
|
Dolaďuješ formu - podívám-li se na věc žvýkačkově, je to nejlepší netypičtina, jakou jsi kdy napsal. Perfektní práce :o)* |
04.03.2005 11:03
 aldebaran
|
Humble napsal(a): Dolaďuješ formu - podívám-li se na věc žvýkačkově, je to nejlepší netypičtina, jakou jsi kdy napsal. Perfektní práce :o)* |
04.03.2005 11:07
Humble
|
Doladěné formulace, čeština atd.... :o) |
04.03.2005 16:31
fungus2
|
Tak to mě těší. Díky!!! |
04.03.2005 20:11
Albireo
|
Výborné!
Když mi bylo asi 6, vzali mne rodiče na pouť. Pamatuji si z ní jen střelnici, kdy jsem poprvé dostal možnost zkusit si vzduchovku. Střílelo se z ní do terčů takovými šipkami se štětinkou na konci, 3 rány. První šla úplně mimo. Druhou nenašli. Třetí skončila přesně uprostřed (tehdy střed byla dvanáctka) - ale v úplně jiném terči, než kam jsem "mířil". |
04.03.2005 20:35
fungus2
|
Díky. To byl tedy pozoruhodný zážitek o)) |
04.03.2005 23:12
 Yfča
|
:o))* |
05.03.2005 04:37
 Montrealer
|
Už se těším na Netypicky v cirkuse. Ono dostat se do manéže v okamžiku, když jsou tam současně s tebou tygři a lvi, to zajímavosti situace maximálně prospěje * |
05.03.2005 08:08
fungus2
|
Děkuji. Ano, už i v cirkuse byl pan Netypický o))) |
06.03.2005 22:15
Hester
|
To chce klid a perník v hubě :-)))* |
07.03.2005 16:19
fungus2
|
O))Přesně tak. |
13.03.2005 07:36
Aki
|
mno, já teda na centrifuze už dlouho nebyl, ale co si pamatuju, tak není zrovna lehký z ní vypadnout, i když člověk není přivázanej :o) ale jináč, jak už bylo napsaný, lepšíš se :o) |
13.03.2005 08:57
fungus2
|
Tudíž. Také díky. |
08.06.2005 10:32
 Seregil
|
Pěkně napsaný....*t |
08.06.2005 16:05
fungus2
|
Tak to mě těší. Díky. |
14.06.2005 22:23
Rozárka
|
:)
chi chi |
15.06.2005 16:45
fungus2
|
Úsměv čtenářů mě potěší nejvíce. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|