ty víš jak mám rád hudbu
asi taky víš o tom nepřetržitým cé
uvnitř hlavy
každej den zesiluje a nejde to zastavit
ale prej na druhý ucho budu slyšet nejmíň šest let
to je dokonce o něco víc než potřebuju
podle statistik žloutenky B
daleko horší jsou nový kompresory od mrazáků
co se pod oknem zapínají každý tři minuty

mám problém že vydělávám o trochu míň
než je nutný k životu
jenže moje práce mě baví
ani si neumíš představit jak
nemůžu dělat něco jinýho
docela bych vyšel
kdyby mi každej kvartál o pár stovek nezvedali nájem
za tyhle čtyři krát čtyři metry
kde mám všechno
vím že je to o nabídce a poptávce
jenže co když neumřu ještě v době přeplněnejch azyláků?
jaký bych tam měl soukromí se svým klukem?
už teď mi zahejbá a já se mu ani nedivím

možná bych mohl načas k našim
jenže mám pocit že se tam po těch letech nehodím
do míst kde se všichni znají a mají rádi
aspoň tenkrát to tak vypadalo
vlastně ani nevím, jak bych se vešel
kdo by nechával prázdný patro ve vilový čtvrti
velkej klavír je stejně prodanej

za ten talent moc děkuju
škoda že nevydržím hrát už ani do půlnoci
na to že nemůžu zpívat, jsem si zvykl
říkali že bych neměl kouřit a pít pivo
jenže fotbal hrát taky nemůžu
když se mi blbě dejchá i z kopce
v  hospodě zůstala aspoň trocha upřímnosti
dávají mi furt stejnej půllitr

dokončuju muzikál
mám rozdělaný poslední dějství
bez tvýho daru bych to nedokázal
máš hlásek jako konipásek
říkali když jsem byl malej
smáli se když jsem si do vlasů dával berušky
za vzpomínky na tyhle hezký chvíle ti taky děkuju

zvykl jsem si děkovat ti dost často
sem tam přemejšlím co mě k tomu vlastně vede