Dílo #13712
Autor:Slůůůníčko
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:12.02.2005 10:44
Počet návštěv:722
Počet názorů:2
Hodnocení:1

ANDĚLÉ
Můj anděl strážný zešílel
takže si konečně rozumíme
občas mu vařím meduňku
kozlík je totiž návykovej
aspoň to tvrdil ten člověk
co mi ho prodával
já sama uklidňujícíma čajema pohrdám
nevěřím v ně… anebo obojí
mají andělé nervy?
tucet bílých kulatých tablet
nějak se mi klepou ruce
mé srdce zběsile buší
chtělo by vyskočit z těla
a žít si vlastním životem
vždycky jsem si myslela
raduje se
chce mě přesvědčit
ještě jsem živá
až dnes mě napadlo
možná zoufale protestuje
proti mýmu zneužívání prášků
mají andělé srdce?
jednou se spolu podřežem
aspoň v tom nepojedu sama
když večer usnu s kudlou v ruce
ráno mě obvykle tlačí do lopatek
blbý je když zapadne za postel
a není čím krájet chleba
čím ostřejší tím lepší… čím hloub tím víc teče
mají andělé krev?
existují andělé?

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Slůůůníčko', 11.02.2005 10:44.

Názory čtenářů
16.03.2005 14:48
AZALIN
Eeeeeee... zdá se, že i Slůůůůůůníííííčka podléhají depresím... ;-)
09.05.2005 19:17
Seregil
Hustý... líbilo... i když je to vyděšeníhodné.....*t

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)