Totiž noc:

(o věcech, ke kterým nepatříš)

Dnes v noci, slova se rozlomí na popel,
slyšení bude krátké.

Zrak táhnou provazy z lamp,
v nich ulpíváním
věci jsou vysvětleny.
Jen pomalu tepající město, jak čas
je bez udání…
- ulicím schází směry.

Je ti trochu málo, málo
těch blízkostí
mezi světem z věcí a tebou.

Parkující auta zebou – mezi sebou vedou válku
o země bílých čar,
o prostor jmenovaný vždy na tuto noc.

Je ti trochu málo,
mezi světem z věcí a tebou - -
jakousi válku před očima:
frontové linie z odpadkových košů, telefonních budek a bankomatů.

Je ti trochu málo těch ulic,
kde město dýchá -,
jak každým krokem ho oživuješ.

Zde ani domy nerostou -;
je noc, kde výšky jsou beze střech
a jediné volné místo je mezi zuby kanálové mřížky.

Dnes v noci – bílým popelem vrůstá nebe pod nohy,
věci se opatřují proti tvému hlasu
a ty

marně hledáš ústa, která by promluvila - -
tušíš, dnes slyšení bude krátké!