Tak pravil mník: Přinesl jsem si z cest svých sou Ach, kdeže loňské sněhy jsou! Nosíval jsem ji blíž těla tehdy se ještě blyštěla... Stín na mou oblýskanou sou sedá já viděl tou tmou souseda jak na dvorku šoustal. Kdo by o tu show stál? Na to já: Jsi tuze zvědav, milý mníče buď rád, že od sklepení nemáš klíče! Já ondynoj chtěl přinésti z něj uhl při vstupu však mi úsměv na rtech ztuhl! Stařenka vetchá, sehnutá až k zemi na kupě uhlí dováděla s mládežníky třemi řek´ jsem si: Tak na tebe mám něco přece až budeš příště pištět, že společné WC jen velmi letmo pošolíchám hadrem. Doteď je vidím hrát si s jejím seschlým ňadrem. Mník potom zas: Neříkej, že se to týká i našeho domovníka! |