Přišel ke mně muž.

Měl černý cylindr a rudý plášť.

Budu tvůj průvodce, řekl.

Ukážu ti přízraky – s některými tě i seznámím.

Čekali jsme na tmu.

Ve tmě jsou přízraky lépe vidět,

řekl můj nový přítel.

Ale já spíše myslím, že ony lépe vidí nás.

První se objevil vítr – ještě ani nebyla úplná tma.

Nebyl to obyčejný vítr,

tenhle hučel ve zdech

a jeho chlad pronikal až do morku kostí.

Jakmile se setmělo, ozval se v místnosti šepot.

Tisíce tichých hlasů mluvily o kruté a krvavé smrti.

Před tímto šepotem se nedá utéct,

ale za žádnou cenu mu nezkoušej porozumět.

Brzy se k šepotu přidaly kroky,

tiché, sotva slyšitelné a hrozivé.

Plížily se kolem nás jako krvežíznivé šelmy

větřící bezmocnou kořist.

S úderem půlnoci se ze všech koutů vynořili duchové.

Průvodcova bledá tvář ještě více zbledla.

Dotek duchů je chladný jako hřbitovní hlína

a může být i stejně dusivý.

Pak se objevily zombie.

Jejich zahnívající těla kysele páchla,

tlející kusy masa jim odpadávaly z končetin i obličeje.

Pomalu k nám sunuly své červy prolezlé ostatky.

Na ghúly pozor, řekl průvodce,

když se objevili tito noční mrchožrouti.

Občas si spletou mrtvolu s živým člověkem.

A nečichej jim k ústům.

Myslím, že můj průvodce se bál víc než já,

zvláště když se ozvalo táhlé zavytí

a do místnosti vtrhli vlkodlaci

a s nimi i pach smrti.

Věrní upíři na sebe nenechali dlouho čekat.

Oděni v elegantní pláště vstoupili do místnosti

a s grácií nás pohladili po hrdle.

Cítí krev, špitl průvodce.

Další na řadě byli skřeti.

Celou dobu se schovávali pod postelí,

až teď k nám začali vztahovat své chlupaté pařáty

a tiše se při tom smáli.

Teď přijde specialita přímo pro tebe,

řekl průvodce a otevřel okno,

kterým dovnitř vlétl pták černý jako zapomnění.

To je havran Edgara Alana Poea, ďábel sám.

Místnost už se hemžila přízraky,

nejrůznější zvuky, skřeky a sténání plnily vzduch.

A pak, nedlouho před svítáním, všechno ustalo

a já si uvědomil přítomnost něčeho, co mě po léta provázelo.

Samota, temná a hluboká, nejstrašnější ze všech přízraků,

horší než havranovo Nikdy víc! ovládla můj život.

Musím už jít, řekl průvodce, aby samota byla dokonalá.

A zmizel.

A teprve teď jsem se začal opravdu bát…