Rozpadám se v malé dřevěné loďce a není to něžné je to pouze m i l o s r d n é čaj co jsem naposled pila mi připravil malý černoušek a ty sis odsedl k zazděnému aby ses nemusel dívat (rozpustil se a zůstal mi v dlani) nechtěla jsem ho sníst ale ten papír...
a taky aby se o tebe nebály cizí ruce proto ses schoval ale moře jsi měl rád sám jsi mi přece řekl: vezmu tě pryč sůl se ti určitě bude líbit je tak něžná... pili jsme spolu čaj bylo to opravdu krásné a tak trochu i milosrdné jako kurtizány ty ženy co se prodávají benátským balkonům a jejich trhovcům A ti pak jejich srdce dávají za pár lir na provázku... to bylo ještě dávno Ale pak přišel ten malý chlapec a ty ses tak bál že až se promění budeš ho muset prodat pamatuji si žes mě prosil abych ho nehladila vždycky ses bál o trochu víc než já ale o tomhle jsem nevěděla ...se roztrhl a pak mi protekl skrz prsty někdo zaúpěl a jestli jsi to nebyl zrovna ty do moře protože jsem ho nosila stále s sebou jako tebe a ty mě slanou něžnost
|