Jsem úl pro včely

zapadám do krajiny

Jsem smutný blázen. 

S ponožkou na hlavě

áno madam, paninka sama štrikovala

to v těhotenství

tak zaplněná

tak vyprázdněná

se málem unudila.

Barevná jako duha.

Ponožka, ne já.

Jsem ta, která si listuje

s lorňonem na vrásčitých víčkách

ve starých denících. Ten barokní pán

se všitým véčkem v kalhotách

jejda, baroko bývalo

dycinky nevkusné

jsem mnohem raději

gotická strohá přímka

to véčko v kaťatech, jediná výhra

no... taky míval  návštěvní den.

Málem jsem uhořela

z celé té romantiky

s adventní  svíčkou. Hasil mě syn

hladká kolena, krabaté lokty

za co to vězí, a čím se trápí?

Tohle mi nedělej, vzdychal.

Vždycky jsem trošinku

uhýbala (kdosi to miloval)

listuji deníky

bezbarvá medúza

a prý jsem mívala

nejkrásnější nohy

asi jsem patentní zámek

a taky paklíč, otvor je v tobě

otvor je v mlze

v zítřejším krásnu

mají slet básníci

básník? a pročpak má

klotové rukávy? Až budu si

lakovat nehty

přistaví žebřík

k prvnímu poschodí

z té barvy stříbrné

rudé

a růžové

postaví možná

růžový sad

vmázne mi báseň

tak těsně pod kůži

abych se konečně

vybarvila.