Voda jako politický problém

Optimistický pohled
Skutečně optimistický pohled na tuto problematiku se nehledá lehce. Přírodní zdroje jsou nejběžnějším důvodem konfliktů. Lze jen doufat, že státy, kterým hrozí nedostatek vodních zdrojů, budou mezi sebou komunikovat a budou tento problém řešit společně. Pokud vlády zemí světa začnou znovu respektovat Organizaci spojených národů, ta by v případných třenicích mohla sehrát úlohu zprostředkovatele. Vše pak musí záviset na komunikaci mezi jednotlivými vládami. Spoluprací a kooperací lze zabránit tomu, aby lidé po celém světě zbytečně žíznili.

Pesimistický pohled
Při nedávném konfliktu mezi Izraelem a libanonským radikálním šíitským hnutí Hizballáh se jedním ze strategických cílů izraelského letectva staly právě zavlažovací kanály. Organizace Tamilských tygrů, která bojuje za nezávislost na srílanské vládě, zase s oblibou používá jako způsob boje vypouštění vodních nádrží. Studie britského klimatologického ústavu Hadley Centre for Climate Prediction and Research předpovídá, že koncem 21. století bude polovina zemského povrchu postižena katastrofálním suchem, jehož důsledkem budou hlad, masová migrace a právě války o vodní zdroje.

Realistický pohled 21. STOLETÍ
Válka o vodní zdroje není v lidské historii neznámým pojmem. Už v roce 2525 před naším letopočtem se do takového konfliktu dostaly dva sumerské městské státy Umma a Lagash mezi řekami Eufrat a Tigris. Ani v současnosti se takový konflikt nedá vyloučit, hrozí zejména na Blízkém východě. Ostatně, slavný spisovatel Mark Twain kdysi prohlásil: "Whisky je určena k tomu, aby se pila, a voda k tomu, aby se o ni bojovalo." Globálně naše civilizace bohužel stále více směřuje k tomu, aby se jeho slova stala skutečností.

Můžete uvést nějakou paralelu středověkého a současného příběhu?

Jedna se v souvislosti s tématem našeho rozhovoru nabízí zvlášť silně: křížové výpravy. Najít racionální důvody pro současnou válku je stejně těžké jako najít racionální důvody pro křížové výpravy. Dnes stejně jako tehdy vystupuje jasně do popředí hrubá moc a je zabalená do stejně primitivní ideologie jako ve středověku. Vždy jsme si mysleli, že za tím musela být nějaká mocenská hra, nějaký užitek. Nebyla, jediným skutečným důvodem byla ideologie. Křížové výpravy měly dalekosáhlé následky, ty ale nikdo nepředvídal a nechtěl, nebyly důvodem.

Znamená to, že důvody, které byly nejčastěji uváděny pro útok na Irák -- zbraně hromadného ničení, podpora terorismu --, nepovažujete za podstatné?

Jsou to nepochybně zástupné důvody. Útok je výsledkem určité kombinace současné vládnoucí neokonzervativní ideologie v USA a mocenské situace ve světě. Je totiž velkou otázkou nejenom to, co se neustále opakovalo, totiž zda Saddám vůbec nějaké zbraně hromadného ničení měl a zda měl techniku, aby je mohl použít proti Spojeným státům -- otázkou především je, proč by to dělal. Proč by dělal něco, co by ho muselo jednoznačně zničit a co by mu především nepřineslo žádný prospěch? A ještě mnohem nepravděpodobnější je jeho spojení s teroristy. To je přece mýtus, že by se socialista, diktátor stalinského typu Saddám spojil s náboženskými fanatiky z al-Kajdy. A oni s ním. Stalin také nebudoval svou říši ze slepě ideologických, ale mocenských důvodů. Nemůžeme hned všemu věřit. To bychom mohli dopadnout jako Američané, kteří už podle průzkumů opravdu pomalu věří tomu, že jim tam ta letadla 11. září poslal Saddám.

Ale byly tu přece obavy ze Saddámovy nevypočitatelnosti a neústupnosti podložené i jeho politikou. A také oficiálně deklarovaný cíl osvobodit Iráčany, hájit je před diktaturou.

Námitka je nasnadě: proč zrovna Saddám? Proč ne někdo z těch desítek dalších diktátorů, kteří vládnou nerušeně dále a jsou dokonce "salonfähig"? Mubárak má 20 000 politických vězňů -- kdo to ví? Útok na Saddáma je v první řadě symbolický a ideologický a teprve kdesi daleko za tím stojí mocenské zájmy. Jde o politickou kontrolu nad zdroji ropy -- ne o ropu samotnou, to jednoduché heslo je nesmysl! --, ale jde o to až v další řadě. Vezmeme si jednoho z obyčejných lotrů současného světa, uděláme z něho arciďábla a s pomocí Boží ho pěkně zdálky rozstřílíme na kusy, ať všichni vidí: o to jde, o symbol, ne o skutečnost. Dějiny jsou krvavou fraškou častěji, než se nám zdá.

Nemůžeme ovšem současnou válku a její důsledky vnímat v horizontu dní, měsíců nebo několika málo let. Jde tady o dějinný zvrat, o začátek nové epochy, musíme se snažit vidět tyto tendence v rovině desetiletí. Spojené státy zahájily budování nového impéria -- "arogantního impéria", jak píše poslední Newsweek --, které je srovnatelné s britskou říší. Samy často hovoří i o srovnání s římskou říší. Italští odborníci na antiku to ovšem v anketě Corriere del la Sera odbyli vtipem: vůdci římské říše byli vždy vzdělaní.

http://www.jedinak.cz/stranky/txttrestik.html