| Téma #177 | |
|---|---|
| Autor: | Vích |
| Fórum: | |
| Datum publikace: | 09.04.2006 23:40 |
| Počet návštěv: | 2829 |
| Počet názorů: | 54 |
| Čarodejnice | ||
|---|---|---|
| ||
| Názory | |
|---|---|
13.04.2006 10:20 Erendis |
Repulsion napsal(a): Jen bych upřesnila, že ty pohanské kulty a rituály nefungovaly paralelně s křesťanstvím. Naopak. Všichni ti lidé byli pevně přesvědčeni, že jsou dobrými křesťany. Křesťanství, jak ho známe a vnímáme z literatury a historických výkladů, bylo náboženstvím elit. Pohanské zvyklosti a rituály jsou obsaženy v křesťanství dodnes. (Pokud má snad někdo pocit, že tradiční oslavy Velikonoc nějak souvisí s křesťanskou dogmatikou, tak se hluboce mýlí...)Pokud jde o hony, těch motivů bylo víc. Patrně tím úplně nejstarším byla snaha o potlačení nejrůznějších pohanských kultů a rituálů, které vedle křesťanství poměrně dlouho přetrvávaly. Odtut třeba vyobrazení ďábla jako rohaté potvory s kopyty - což byla podoba některých pohanských božstev - satyrů, Pana apod. Zajímavé k tomuto tématu jsou dvě knihy a to: Carlo Ginzburg: Sýr a červi A. Gurevič: Nebe, peklo, svět |
| 13.04.2006 10:25Repulsion |
Erendis napsal(a): No já se o tom nechtěl zbytečně rozepisovat. Ono to bylo ještě trochu jinak - jak píšeš - některé pohanské zvyklosti si církev přivlastnila, jiné tolerovala a jiné se snažila potlačit. Jen bych upřesnila, že ty pohanské kulty a rituály nefungovaly paralelně s křesťanstvím. Naopak. Všichni ti lidé byli pevně přesvědčeni, že jsou dobrými křesťany. |
| 13.04.2006 10:29Erendis |
Repulsion napsal(a): Ok... já to jen chtěla trochu upřesnit :)No já se o tom nechtěl zbytečně rozepisovat. Ono to bylo ještě trochu jinak - jak píšeš - některé pohanské zvyklosti si církev přivlastnila, jiné tolerovala a jiné se snažila potlačit. Ale jinak je to jak říkáš...( i když, všechny takovýhle zobecnění jsou vlastně ve skutečnosti úplně někde jinde než realita jednotlivých případů, ale to už je opravdu hodně mimo...:) ) |
13.04.2006 10:55 stanislav |
tak jsem přímo čarodějnicím věnované knížky našel doma jen dvě, no, možná někde ještě nějakou máme: Peter Dinzelbacher: Světice nebo čarodějky?, vydal Vyšehrad, 2003 Claude Lecouteux: Víly, čarodějnice a vlkodlaci ve středověku, vydal Volvox Globator, 1998 jsou poměrně dobře udělaný. a vynikající knížka, věnovaná perzekuci a jejímu rozboru, jak vzniká atd. atd. je: René Girard: Obětní beránek, nakladatelství Lidové noviny, 1997. tu doporučuju vřele, je to velmi originelní pohled na věc. |
13.04.2006 13:14 Vích |
to jsou teda postřehy. Když to shrnu, tak 1. vás všechny děsně štve, že se před 400 lety upalovaly čarodejnice a všici dojednoho s nimi soucítíte, jak to bylo nespravedlivý. 2. ukazujete, že to máte zmáknutý a spoustu jste o tom načetli 3. holky čarodějky jsou sexuálně přitažlivější Tak mi z toho plyne závěr, že se KDU-ČSL do parlamentu nedostane a návrat k pohanství je neodvratný. Jdete letos pálit čarodejnice? |
| 13.04.2006 16:38stanislav |
Víchu, Ty jsi velmi sladký a provokatér k tomu. Doufám, že přijdeš Prvního máje na oslavu! Do hostince U Václava IV., můžeš nám tam poreferovat, jaks to s těma čarodějnicema letos zmáknul. Koliks jich upálil nebo něco jiného s němi provedl a tak... a KDU je banda pro pokrokového a postmoderního člověka značně nevolitelná... :o) |
| 13.04.2006 16:38Erendis |
To je rozhodně pozoruhodný závěr :) Ad 3. zajímalo by mě, jestli takové čarodějnictví vyjde levněji než kosmetický salón... ne, že bych něco takového někdy v životě navštívila... A pak by mě ještě zajímalo, co je vlastně to "pohanství" :) U nás ve škole je ten termín považován za politicky nekorektní, tak si nejsem tak úplně jistá k čemuže se to mám navracet... |
| 13.04.2006 18:08Confused Garth |
stanislav napsal(a): Tak, tak!Víchu, Ty jsi velmi sladký a provokatér k tomu. Doufám, že přijdeš Prvního máje na oslavu! |
| 13.04.2006 19:11Vích |
Jen mi zajímalo kam směřujeme :). S 1. májem počítám, teda pokud si mě neodnese nějaká čarodejnice za provokaci. Postmoderna je mrtvá, teď frčí novopohanství. Já jako pokrokový pohan volím zelenou. Pokud ti Erendis z toho čarování nehrábne, tak určitě. Ušetříš i za oblečení - montérky a staré svetry jsou ideální a čarodějně trendy - dobře hořej a jsou politicky nekorektní :). A podle Pavly vlastně i za stravu. |
| 14.04.2006 09:38danuwaanalihi |
co carodejnice??? BOSORKY!!! :D |
| 14.04.2006 12:55Vích |
jo ty jsou nejlepší.. |
| 18.04.2006 23:19Amite |
nejen tato knížka od Girarda, čtu od něj Lež romantismu a pravdu románu, skvělá věc... |
| 27.04.2006 19:25Petula |
 ČARODĚJNICE 2006 |||-_-||| |
| 03.05.2006 11:11Shari |
modernej dobe by sme mali upaľovať čarodejov, pre zmenu... :) ženská, ktorá o sebe tvrdí, že je čarodejnica (a nezapadá do skúpiny duševne chorých, lebo aj také sú), má buď pomýlený slovník, alebo proste nevie držať hubu zavretú, no. A to je prax. |
| 03.05.2006 12:52Erendis |
Podle nějakých statistik bylo během čarodějnických procesů například ve Francii upáleno až 75% mužů (Jako příklad mě momentálně napadá jen Jakub de Molay). To jen k tomu "pre zmenu". |
| 04.05.2006 11:31Vích |
zajímavé jak církev nerozeznávala šarlatány od vědců, čarodejnice od čarodějnic :) |
| 04.05.2006 12:14Monty |
Erendis napsal(a): Kromě velmistra templářů třeba ještě taky Urban Grandier, u nás např. Kryštof Alois Lautner - oba to byli katoličtí kněží. Podle nějakých statistik bylo během čarodějnických procesů například ve Francii upáleno až 75% mužů (Jako příklad mě momentálně napadá jen Jakub de Molay). To jen k tomu "pre zmenu". Víc notoricky známejch jmen mne taky momentálně nenapadá. |
| 04.05.2006 12:57Monty |
ČARODĚJNICTVÍ Pojem čarodějnictví měl v různých kulturách a dobách různé významy. Společným bodem je však vždy to, že čarodějnictví užívá či ovládá nadpřirozené síly a schopnosti. Víra v čarodějnice byla rozšířena prakticky ve všech společnostech a historických obdobích a přežívá dodnes jak v myšlení přírodních národů, tak ve vyspělých zemích západního světa, byť i jen jako archetyp, jako termín, který vyvolává určité asociace s některými společnými rysy. Pod pojmem čarodějnictví si dnes nejspíše vybavíme jeho středověkou formu, kdy představovalo jistou opozici proti oficiálnímu řimskokatolickému náboženství. Bylo určitou formou revolty proti církvi, v níž mnozí spatřovali původce útlaku a nesvobody. Zatímco dle církevních kázání měl člověk pozemským utrpením směřovat k posmrtné blaženosti, čarodějnictví nabízelo blaženost již zde na zemi. Intuitivně směřovalo k osvobození od dogmat, která spoutávala středověkého člověka. Z tohoto pojetí čarodějnictví později vznikl satanismus, uctívání Satana jako představitele hodnot církví zapovězených. Satan zde vystupoval jako symbol tělesnosti a materiálních požitků v přímém protikladu k Bohu a Ježíši coby představitelům duchovních hodnot. Novodobou formou čarodějnictví, především ve vyspělých evropských zemích a v USA, je tzv. wicca. ČARODĚJNICKÉ PROCESY Čarodějnickými procesy rozumíme církevní i světské trestní postihy čarodějnic a čarodějů. V historii se s nimi setkáváme v období od 15. do 18. století našeho letopočtu. V tzv. honu na čarodějnice se angažovala jak katolická, tak i protestantská církev. Během těchto procesů byly především v Evropě, ale i v USA (vzpomeňme např. nejznámější proces s čarodějnicemi ze Salemu z roku 1662, kterému padlo za oběť 34 osob) odsouzeny k smrti, jíž předcházelo kruté mučení, miliony lidí. Čarodějnictví a čarodějnické praktiky jsou odsouzeny již v Bibli (viz např. "Vir sive mulier in quibus pythonicus vel divinationis fuerit spiritus morte moriantur" - Muž či žena, v nichž by byl duch věštecký neb jasnovidecký, musejí zemřít smrtí; 3. kniha Mojžíšova, kap. 20); trest ohněm, určený pro osobu provozující čarodějnictví znalo již římské právo. Ve středověku k čarodějnickým procesům prakticky nedocházelo, neboť byl obecně přijímán názor vyslovený mj. sv. Bonifácem, totiž že čarodějnice a čarodějnictví ve skutečnosti neexistují a jedná se jen o pověry a iluze. Změna nastala v 15. století, kdy papež Inocenc VIII. svou bulou "Summis desiderantes affectibus" podpořil úsilí dominikánů Heinricha Kramera a Jacoba Sprengera, jež pronásledovali čarodějnice v oblasti severního Německa. Kramer a Sprenger vydali roku 1486 nechvalně proslulý spis Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice). Tento název je dodnes obecně známým pojmem, ale navzdory tradovaným představám kniha nikdy nepředstavovala oficiální učení církve. Naopak se s ním v mnohém rozcházela a již roku 1490 byla inkvizicí odsouzena. Obvyklá praxe při čarodějnických procesech byla následující - na základě často smyšleného udání (v němž hrál svou roli nejen strach, ale také msta) byl obviněný zatčen, vyslýchán a podroben tzv. právu útrpnému, mučení. Mučení mělo několik stupňů a jeho cílem bylo přimět obviněného k doznání. Většina odsouzených se skutečně přiznala v hrůze před dalším týráním, přestože věděli, že je v takovém případě čeká smrt na hranici. Obvinění byli rovněž vystavováni nejrůznějším zkouškám, např. zkoušce vodou. Věřilo se totiž, že čarodějnice vhozená do vody se nepotopí. Osoby, podstupující tuto zkoušku, však byly svázány způsobem, který napomáhal tomu, aby se udrželi nad hladinou, tudíž "věrohodnost" této zkoušky byla poněkud pochybná. Smrt na obviněného čekala v každém případě - ten, kdo se nepotopil, byl odsouzen k smrti, zatímco "nevinný" se ve vodě utopil. Během výslechů bylo na obviněných dále např. hledáno "ďáblovo znamení", obyčejně mateřské znaménko nebo pigmentová skvrna, jež nemělo po vpichu krvácet. Osoby, které byly shledány vinnými z čarodějnictví čekala smrt, nejčastěji upálením na hranici. Čarodějnice byly upalovány zaživa; příbuzní majetnějších odsouzenců měli však často možnost uplatit kata, který pak odsouzenému před zapálením hranice zlomil vaz. Poměrně málo známým faktem je, že za pobyt ve vězení, výkon útrpného práva i závěrečné vykonání rozsudku museli odsouzení platit. Pokud byli nemajetní, připadly náklady na vrub majitele panství. V našich krajích, tedy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku byly čarodějnické procesy ojedinělé. Nejvíce postihly oblast Jesenicka a Šumperska, kde bylo během 17. století upáleno asi sto osob. Poslední procesy se na Šumpersku konaly roku 1700. Nejznámějším případem je bezesporu proces s šumperským děkanem Kryštofem Aloisem Lautnerem. Tento duchovní vystoupil na obranu proti domnělým čarodějnicím, ale nakonec byl olomouckým biskupem vydán soudci Jindřichu Bobligovi a Lautner skončil roku 1685 sám na hranici jako čarodějník. Tuto causu literárně zpracoval Václav Kaplický ve svém románu Kladivo na čarodějnice, podle něhož byl roku 1969 natočen režisérem Otakarem Vávrou stejnojmenný film. |
| 04.05.2006 13:07Vích |
ještě že už žijeme v osvícené době |
| 04.05.2006 13:11Monty |
Vích napsal(a): To oni žili taky... akorát že jejich doba byla osvícená těma hranicema. ještě že už žijeme v osvícené době |
| [ << ] [ < ] | |
| Přidat názor |
|---|