Křesťanský svátek Timkat

Etiopie je jedna z nejstarších křesťanských zemí. Náboženství zde až do dnešních
dnů vydrželo ve své ortodoxní formě. Je každodenní součástí běžného života a
místní, Etiopská ortodoxní církev, má mezi lidmi velkou vážnost. Nejvíce se to
projevuje během náboženských svátků, kdy se ve městech skoro zastaví život a
všichni se věnují oslavám.

Náboženských svátků mají v Etiopii relativně hodně a kromě těch, co slavíme i my
(jako Velikonoce či Vánoce), slaví i svátky u nás již zapomenuté. Pro Etiopany
je jedním z nejdůležitějších svátků Timkat, kdy se oslavuje pokřtění Krista
Janem Křtitelem v řece Jordán. Svátek se slaví několik dní (většinou 3), s tím
že na první den, 19. ledna, je vyhlášen státní svátek a místní mají oficielně
volno. Ovšem podle bouřlivosti oslav to spíše vypadá, že místní mají volno po
všechny 3 dny. Oslavy probíhají po celé zemi, kde žijí křesťané. Je ale několik
míst, kde oslavy nabírají na ještě větší důležitosti díky náboženskému významu
daného místa. Konkrétně se jedná o Lalibelu, Gondar a Axum (a také Addis Abebu,
ale u té je význam spíše politický díky tomu že je hlavní město).

V těchto dnech se ke kostelům scházejí poutníci a mniši. Mniši jsou oblečeni v
bílém a podle své hodnosti je jejich šat doplněn barevným pruhem. Všichni mají
dřevěné hole mequamia a kovová chřestítka sistrum. Někteří také přináší ke
kostelům velké bubny. Samozřejmě svátku se účastní i vysocí církevní hodnostáři,
kteří oslavy řídí. Začátek oslav působí zdánlivě chaoticky. V některých
kostelech probíhají modlitby, jinde mniši bubnují a tancují. Všude jsou spousty
věřících. Události začnou mít spád ve chvíli, kdy vysoce představení kněží
začnou vyjímat z kostelů symboly tabotu (představují Mojžíšovy desky s
desaterem). To je první z hlavních momentů slavnosti. Začne se formovat procesí,
které vynese symboly tabotu z kostelů a projde jím mezi poutníky. Procesí nese
symboly tabotu do stanu, který je postaven za městem. Zde musí taboty být
uloženy přes noc. Stan je obklopen mnoha poutníky, kteří zde na zemi přespávají.
Chtějí být co nejblíže těmto svatým relikviím. V podvečer se sem scházejí i
kněží a celou noc zde probíhají modlitby. Ty vrcholí při úsvitu, kdy kněží
většinou vysvětí nějaké jezírko a začnou touto vodou kropit věřící. Ty na nic
nečekají a sami se v tu chvíli polévají vodou, což má právě připomínat pokřtění
Krista, čemuž je tento svátek zasvěcen. Poté se chystá procesí, které symboly
tabotu ponese zpátky do kostelů.

Procesí má ale pouť zpět ke kostelům dlouhou. Co chvíli totiž zastavuje a mniši
za bubnování a odříkávání liturgických textů tančí. Vždy vybraný mnich začíná
bubnovat a další zpívat. Před nimi se formují dvě řady tančících mnichů. Všichni
ostatní včetně poutníků, kteří procesí sledují, chřestí a tleskají. Tanec trvá
skoro deset minut. Když skončí, tak se procesí opět dává do pohybu. Ujde
přibližně 500 metrů a vše se opakuje. Vysocí kněží pozorují přípravy zpěváka a
bubeníka. Vybírají se mniši, kteří budou tančit. Opět následuje desetiminutový
tanec, který je stále stejný. Poté se procesí může dát zase do pohybu. Cesta
zpět ke kostelům trvá vždy několik hodin. Oslavy končí, když jsou symboly tabotu
uloženy zpět do kostelů na své místo.

Svátek Timkat se slaví po celé zemi. Uvedené fotografie jsou z oslav ve vesnici
Lalibela.

K menším svátkům patřila chanuka (%nx = posvěcovat). Svátek pochází z doby makabejské, termín se však vyskytuje již v Pentateuchu. Při svátku šlo o očištění a posvěcení chrámu, který znesvětil Antiochos IV. Chrám byl ale roku 164 znovu posvěcen a byl postaven nový oltář. Rok 164 patří k veselým datům, protože chrám byl velmi významný, poškození chrámu ohrožovalo existenci židovstva i celého kosmu, protože chrámem procházela osa světa, byl to pupek světa.

Ke slavení, které trvalo 8 dní, se váže pozdní legenda o zázračném hoření menory po 8 dní z malého množství oleje. Na chanuku naráží i jedno místo u Jana. Rozsvěcuje se svícen (menora), každý den se zapaluje jedna svíce. Nejprve se zapálí pomocná svíce a pronáší se požehnání. Pak se zažíhají svíce a říká se modlitba. Děti dostávají cukroví, zpívají se halely, v synagoze se čte Nu. Jí se koblihy a bramborové placky, nic moc. Chanuka koresponduje s naším adventem. Na pořadu je také čtení z apokryfních knih, což svědčí o plynulé hranici mezi apokryfy a Tenachem.
 
http://www.etf.cuni.cz/~nidlova/w-Balaban.html