život je jeden velkej protestsong - tedy byl (pro mě), dokud to protestování nebylo tak snadný a laciný, jako je dneska. Občas mi dnešní protestcokoli splývá s agitkou.

Když dneska nějakej zaslechnu, většinou je prvoplánovej a jednoduchej a skutečnost bývá většinou mnohem složitější a vícerozměrnější

Všechny hromadné akce, co jsem viděl, jsou pózy a kýče
Koncert za ekologii - a spálí se tolik kerosinu při nesmyslným šíbování přes půl planety
Koncert proti hladu - a stojí to tolik, že by z toho žilo xx tisíc lidí

Nemám to rád

Já v Nepálu viděl opravdový hlad - a kámoši v Indii a Bangladéši ještě horší, v Africe... je mi z těch monstrakcí nanic.
O tom, kdo se na všelijaké "pomoci" napakuje, si iluze nedělám.

A špatný je i sám princip - pomáhat se musí zevnitř, ne zvenku, i dobře míněná pomoc zvenku vede jen ke krátkodobému zvyšování konzumu a větší závislosti

já protestsongy miluju, třeba ten od Mládka, jak brojí proti vylívání použitého oleje v přírodě...

Záleží na dobovém kontextu. V době, kdy za písničku hrozí kriminál, je to poněkud jiná pohádka než když je to pak jen sebepropagace.

Pink si dovolila tento druh odvahy až ve chvíli, kdy Bushova kariéra tvrdé pěsti Ameriky končí - před pár lety by ji to ani nenapadlo.
Takže je to v jejím případě pouze marketingový kalkul popových manažerů - a na to smrkám :)

Jo, taky to tak nějak vidím. To se to protestuje, když ti nic nehrozí...

Monty, tady leda virtuální, to nemá vejšku :)

To já jo, heč - s mými 180cm si leckdo musí povyskočit, aby mě nakopal.