Můj život byl jak peří, který se mění v žulu, byl z kamene a přesto doved hřát... když z votevřenejch dveří, u baru v Honolulu, mávala holka kterou jsem měl rád...
Já beznadějně zneuznanej floutek, co nehledá a přesto najde tichej koutek, ve kterým bych v tu ránu, tý slečně ze šantánu, moh k ránu zazpívat.
