Někdy si říkám
že si pouklízím své věci
vrší se do hromádek
na které z nich
je mé        miluji
nepřebírám
jednou si o ně
přerazím nohy

bývají věci     patří ženě
            něco je příliš uklizené
            něco
            se do skrýší nevešlo
            a cinká to jak sklo

Vpravdě trpím
jejími pravděporodními bolestmi

a ona se tváří uzavřeně
            mlží mi lží
            tváří se pitvoří
            a já jen procházím se
            očima dovnitř
            obráceně

Byla jsi vždycky
takhle prolhaná            ?
V rozpažení
křičela kamení
neumí nesouhlasit tiše
z hlavně jde ještě kouř

vždy k tobě dveře
            nejsou dokořán
            příkořím zalévám
            když v tobě spím
            pravda je
            můj unavený anděl
            padlý
            do peřin