Na malý kopec za vsí

nad Liběchovem

kdysi dávno

jeden kostel odkráčel

Blížící se  konec léta
je příliš dlouhý
pro nenasytná hejna
suchých stébel
všude kolem rozházených

A také neviditelní poutníci
celí v černém
trochu unavení dlouhou cestou
a jejich sváteční boty
které nezanechávají
stopy na kostelních schodech
před zavřenými dveřmi

Cesty nahoru i cesty dolů
si protnou prázdné žíly
až vyschlá krev prýští
a staré stromy
na opukové stráni
ze strachu
větve polámaly

Ticho má namířeno
ostře nabroušeným hrotem
přímo do duše
a dál se už jen čeká
na stoletý příval

Ten malý kopec za vsí
je čerstvě vylomený zub
z Jonášovy velryby
a starý kostel jako obnošený
ostrůvek naděje v bylinkové modři

velebně s obnaženým bokem

pomalu kráčí do útrob