Phil Red dostal pozvánku na ten ples, ale nevěděl od koho. Objevila se prostě v jeho došlé poště, obvykle plné obchodní korespondence Philovy velké firmy. Bystrá sekretářka již pozvánku zatřídila do složky Osobní (většinou prázdné) takže ji nepřehlédl. Rozhodl se, že tam půjde - ani sám nevěděl proč. Vlastně věděl: barvy na pozvánce byly skloubeny v jeho oblíbených barevných kombinacích a vůbec měl z celé věci příjemný pocit.

Stejně jako jej zaujala pozvánka, upoutala jeho pozornost ta žena. Seděla sama u stolu, usrkávala Martini a pozorovala dění kolem. Jednou měl dokonce pocit, že se na něj usmála. Rozhodnutí, že ji požádá o tanec přišlo vzápětí poté.

"Dobrý den, smím prosit?"
Kráska se usmála, vstala ze židle a kývla hlavou. Jejich ruce se dotkly a šli na parket.
"Jmenuji se Phil Red a jsem podnikatel. A vy?" započal hovor Phil.
"Jmenuji se Synchronicity, můžete mi říkat Syn. Mé příjmení ani povolání nejsou důležité," usmála se.
"Zvláštní jméno. A moc hezké." podotkl Phil.
Syn se znovu usmála. Nějakou dobu lehce konverzovali o běžných tématech: počasí, politika, filmy, knížky. Phil zjistil, že Synchronicity má velký přehled co se týče literatury, zejména intelektuální a duchovní. Phil se nikdy o duchovno moc nezajímal, ale snažil se co mohl aby to jeho nový "objev" nepoznal. Při konverzaci o těchto věcech se jej náhle Syn zeptala:
"Poslyšte... co je leitmotivem vaší existence? Jaká otázka vás provází celý život a ještě ji nemáte vyřešenou? Každý z nás nějakou máme, přemýšlejte."

Phil se chtěl této ženě zalíbit, proto opravdu a poctivě přemýšlel. Po nějaké chvíli si byl již svou odpovědí jistý a proto začal mluvit. Dívka se na něj mile usmívala a díky tomu se vůbec nestyděl před ní mluvit o věcech, které neřekl ani svému osobnímu psychoanalytikovi. Jeho problém byl složitý propletenec úvah, zážitků, obrazů a otázek, ale zdálo se, že dívka všemu rozumí. Když si vyléval své srdce, stále se cítil jako ve snu. Jakmile byl hotov, dívka sama obratně převedla hovor na jinou kolej.

Chvíli si ještě povídali a poté v kabelce Syn něco zabzučelo. Dívka vytáhla mobilní telefon a chvíli četla, co bylo napsáno na displeji. Potom se obrátila na Phila:
"Prosím omluvte mě, musím vyřídit jeden důležitý telefonát."
Vyběhla ven ze sálu a Phil na ní nějakou dobu čekal, než mu došlo že se už nevrátí. Asi ji svými řečmi znudil. Povzdychl si a šel si koupit víno k baru.
Zbytek večera se nic zvláštního nestalo.

Za týden dostal Phil Red další zajímavou poštu. Jako odesílatel balíku byla uvedena společnost Pomoc bližnímu se sídlem v New Yorku. Byla to kniha - román od jemu naprosto neznámého autora. "Darovanému koni na zuby nekoukej," pomyslel si. Pokrčil rameny a přečetl první stránku.

Příběh knihy jej zaujal, velmi zaujal. Měl totiž souvislost s problémem,
o kterém na plese mluvil s tou záhadnou dívkou. Do mozaiky problému začaly zapadat střípky řešení. Ale jako správný obchodník věděl, že zadarmo ani kuře  nehrabe - proto si našel telefonní kontakt na Pomoc bližnímu a jal se vyzvědět, zda se nejedná o nějakou sektu nebo něco podobného:

"Dobrý den, tady Phil Red, majitel firmy... "

"Aha, pane, to jste vy, poslali jsme vám knihu. Líbila se vám?"

"Líbila, což o to, ale připadá mi to podezřelé. Nebudete teď po mně něco chtít?"

"Pokud byste to sám nechtěl dát, tak ne. Pomáháme lidem v duchovní cestě. Pokud pocítí vděčnost, mohou nám samozřejmě poslat dar. Pokud ne, nic se neděje."

"Že by to bylo tak... naivní?"

"Připadá vám to naivní? Lidé, kterým pomáháme se dostanou na vyšší duchovní úroveň a potom u nich dobro a vděčnost zesílí - ale nikoho k ničemu nenutíme. Také - pokud se vám naše bezplatné služby nelíbí, stačí říct a nebudeme vám už nic posílat."

Phil chvíli uvažoval - chtěl už říct, že chce jejich služby zarazit, ale román mu opravdu dost pomohl a chtěl vědět, co bude dál. Jestliže je to skutečně zadarmo - hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere.

"Ne, vaše služby se mi líbí. Díky za tu knížku."

"To jsme rádi. Nashledanou."

Následující službou této společnosti byl e-mail, který dostal za čtrnáct dní. Byl v něm odkaz na webovou stránku, kde se probíraly problémy dosti podobné tomu jeho. Phil potom trávil před obrazovkou dlouhé hodiny, ale nelitoval toho - hodně se naučil: o sobě, o lidech, o světě.

Za čtvrt roku se Phil náhodou procházel po jedné temnější uličce v jisté čtvrti města. Vedle něj šla neznámá žena, patrně ráda, že má v této relativně nebezpečné čtvrti oporu ve formě slušně vypadajícího gentlemana.

"Pracky nahoru!" ozval se chraplavý hlas z hloubi ulice. "A ty, čubko, šaty dolů!"

"Pane! Prosím! Udělejte něco!" obrátila se žena prosebným hlasem na Phila. Ten již viděl ve svém zorném poli pobudu s pistolí. Náhle se rozhodl. Pokud to všechno nebyla jen suchá teorie, kupa lží, tak by...

Rozběhl se a kopnul zloděje do rozkroku. Ten nestačil ani vystřelit -zjevně to nečekal- a už se svíjel na zemi. Phil i žena utekli, žena poté, co mu  poděkovala zmizela v šedi města. Tohle byl další kamínek do mozaiky Philových úvah.

Doma Phil narazil na novou poštu, krátký motivační dopis od firmy Pomoc bližnímu, ve kterém bylo pár dalších poznámek ohledně jeho věci.

Tu noc Phil do tří hodin ráno přemýšlel. Poté zašeptal "Heuréka!" a s blaženým úsměvem na tváři usnul. Během spánku mu praskla céva v mozku a ráno jej našli mrtvého s úsměvem na tváři.

            *                   *                   *

William Smith, ředitel firmy Pomoc bližnímu, seděl ve své kanceláři. Jeho synovec Paul Smith měl přijít za chvíli. William byl bezdětný, proto se rozhodl, že tajemství své firmy předá právě svému synovci Paulovi.

"Ahoj strýčku," ozvalo se ode dveří. "Konečně mi vysvětlíš, jak to všechno děláš."

"Vysvětlím," odvětil William, "nejdříve mi řekni, co o tom víš ty sám."

"Vím, že je to naprosto neuvěřitelný. Bohatý lidi u tebe zaplatí relativně nízkou částku, abys zabil nějakýho jejich konkurenta. Ten člověk opravdu zemře - ale na tvou firmu nepadne ani stín podezření, policie si tě nevšímá... a máš takřka stoprocentní úspěšnost. Můžeš mi teda prozradit, jak to děláš??"

"Paule, je to takhle: já ty lidi v podstatě nezabíjím. Používám jiný, karmicky čistý způsob. Vyznáš se trochu v mystice?"

"Karmický? Mystika? Strýčku, co s tím mají co dělat tyhle... věci?"

"Hodně, chlapče, víc než si myslíš. Podívej!" William ukázal na noční oblohu z okna své kanceláře. Třpytila se tam spousta hvězd.

"Hvězdy. Chlapče, každá z nich je škola."

"Škola??"

"Uvažoval jsi někdy proč jsme tady dole, ve hmotném světě? V nebi jsme neomezení a věční - ale tady jsme proto, abychom se něčemu naučili. Sbírali zkušenosti."

"To je pěkné, ale co to má společného s..."

"Každý z nás se rodí proto, aby získal nějakou konkrétní zkušenost, aby se něco naučil. To je leitmotiv jeho života. Naše firma pracuje takhle: u oběti zjistíme, jaké je její poslání. Potom - potom jí pomáháme."

"Pomáháte? Počkat... pomáháte, aby dovršila svůj životní cíl. Začíná to dávat smysl!"

"Jsi chytrý chlapec, Paule. Ano - potom, co oběť zjistí, co tady
zjistit měla, stává se její život vyřešeným. Již není potřeba, aby v něm setrvávala dál, proto při nejbližší příležitosti sama zemře. My děláme pouze dobré skutky - pomáháme. Na obě strany."

Paul se usmál. Práce pro strýčka se mu bude líbit.