Jednoho zářijové dne před čtyřmi roky někdo pozdě odpoledne zazvonil u našich dveří. Jirka šel otevřít, protože jsem právě zhmotňovala svoje chuťové představy přípravou večeře. Na chodbě stály dvě jezinky neurčitého věku, culily se od ucha k uchu a pisklavými hlásky sdělovaly, že dělají průzkum prašnosti v našem domě.

Jiřík je neodehnal, naopak, podal jim prstíček, takže hbitě vklouzly do předsíně a za pár vteřin už okupovaly obývák.

"My vám změříme, kolik máte v místnosti prachu," nabídla se starší z dvojice a vytáhla z kabely jakési udělátko.

V klidu jsem pokračovala v kuchtění, ovšem napřed jsem musela zamáčknout slzičku v oku. Nevyloupla se tam díky haldě čerstvě nakrájené cibule, ale důsledkem zjištění, že můj dobrotivý choť sedl na lep babám prodávajícím vysavače.

"Jejda, vy tady ale máte vysoké procento prašnosti," vyjekla mladší jezinka s ochotnicky hraným údivem, "to už hraničí s ohrožením zdraví!"

Její kolegyně rychle přitakala. "To je opravdu vysoko nad limit. Máte v domácnosti alergika?" zeptala se, ale než stačil Jiřík otevřít ústa, dodala varovně: "Teda... jestli alergika nemáte, tak ho brzy budete mít!"

Stála jsem ve dveřích a dusila se smíchy. Jedním okem jsem sledovala ty dobré ženy, druhé jsem měla zapíchnuté v hrnci na sporáku.

"Pane, přineste vysavač!" přikázaly.

Jirkovi v té době konečně došlo, o co jde, ale přesto přitáhl náš nezničitelný model z roku 1979 a pečlivě vysál kus koberce.

"Teď tu vyluxovanou plochu znovu proměřím," mumlala si prašná odbornice a soustředěně sledovala displej přístroje. "Nó... helejte... je to kapku lepší, ale s tímhle vysavačem se na nižší číslo nikdy nedostanete. Já teď použiji náš vysavač. Táááááák... a podíváme se společně do sáčku. Mladá paní," zavolala na mne a významně zamrkala, "nechcete se taky kouknout?"

Odtušila jsem, že musím vařit a navíc dávno vím, s jakými parazity žiji ve společné domácnosti. Jezinky se toho chytily a okamžitě začaly vypočítávat, kolik breberek se nám nekontrolovaně potuluje po bytě.

"Jen se, pane, jukněte, co všechno jsme ještě nasály. A to nevidíte ty mraky nebezpečných roztočů! Ale náš vynikající vysavač je spolehlivě a rychle odstraní ze všech koutů," vyhrkly vítězně.

Jíra poprvé promluvil: "My se jich zbavit nechceme. My už jsme si na ně za ta leta zvykli a bylo by nám bez nich smutno."

Svým sdělením jezinky evidentně zaskočil. Několik desítek vteřin mlčenlivě zíraly, potom si hbitě sbalily fidlátka a vypadly.

"Příště se podívám do kukátka, abych věděl, kdo sem leze," konstatoval Jíra naštvaně, když za nimi zaklaply dveře a narval náš obstarožní lux zpátky do komory.