Velký okna, žlutý světlo který tolik nenávidíme, my který o tom tolik přemejšlíme. Každý to vokno svítí sakra stejně, taky samozřejmě vim, že moje svítí stejně, jen žárovka bliká. První řádky jdou z těžka a jsou ztuhlý jako zaschlá barva. Tak teda ty vokna, na který čumím, čumíš každej šedivej betonovej den jsou furt stejný, tvářej se stejně, vlastně ani nevypadaj. Nastartuj svoje starý Windows abys zjistil, že jsou možná lepší než nový, ale že jsou tak hnusně nudný a tobě se z nich zvedá žaludek a večeře má párty! Stejný levný děvky choděj kolem tvýho bloku a čekaj, že zaplatíš, ale ty na ně z vysoka sereš a oni to vědi, ale už to maj jako rituál, kterej budou mít i generace kurev po nich. A já po nich budu šlapat dál, dokud jim to nedojde, totiž to, že vim, že to jsou děvky. Nejlepší kryt proti děvkám je můj kutloch, jeskyně, astrální bugr. Teplo, bordel, zlo, agresivita a postavy. Mnoho postavy, duchů, který ráno potkávám a který se mě večer zeptaj jak jsem se měl. Mluvím s nimi, udržují mě a mojí komunikaci, jinak bych byl sám a nikdy bych nepochopil to co vim teď a je mi to naprosto jasný, ale vim, že nebylo, že jsem byl nejtrapnější a nejblbější člověk na tomhle glóbu. Jsi taky tak vláčnej, takovej nanic? Vysvětlim. Neschopnej, všechno trvá dlouho a ty se do ničeho nepustíš, nepřemejšlíš, jen ti běhaj prsty skoro automaticky po klávesnici a tvořej syrový věty, který možná nic neříkaj. Další na řadu, další do fronty. Máte lístek, ne? Tak jděte ať vás šéf nevidí. - ANI OMYLEM!

Laciný sračky proti vráskám a make upy co z tebe udělaj hvězdu ti nepomůžou, vidíme do tebe, jsi jako zahrada a teď je léto, horký a slunečný, sníh dávno slez a je na tobe vidět všechno i to jablko samotný na stromě, kterej brzo padne. Vyber si svůj tarif a žij jak ti to dovolej, žij na kolik máš. Copak nevíš, že kdo šetří má za tři? Neptej se mě, jestli nejsem magor, beru správný léky každej den a nejsem blbej, protože televize funguje.

Strčte si to do prdele a neserte mě s naučenejma frázema fízlové a bachaři. Dozorci z koncentráku slíděj po obětech, ale válka už skončila. Ale už to maj jako rituál, stejně jako generace sviní po nich. Nelekej se podobná věta je vejš, ale hodí se i sem. Nebo sis toho vůbec nevšim, možná proto, že seš začtenej a snažíš se pochopit, nebo jsem to nevystich a čteš jen tak ten blábol a hledáš chyby, který my vytkneš do telefnou a já budu muset dělat, jako že to brzo opravím, že se zlepšim. Ale na to já ti seru. A ty cenzuro, ty se tak poser...

Zajdu k zrcadlu a to co vidim se mi ani nemusí zamlouvat, ale stejně si budu furt myslet, že jsem ten nejlepší člověk na týhle kouli a že mám pravdu. Budu vědět, že tys jí neměla a mohla sis za to sama. Dám si cigáro a říkám si, že nejsem kuřák. Pomlouvám svojí rodinu, ale jak bych žil a vyvíjel se, kdyby tady nebyla. Jsem zatracennej malej zmetek neustále schovanej za nánosem make upu přes kterej mi mnohdy neni vidět do mýho pravýho obličeje, jestli jsem ho někdy vůbec odkryl. Neříkáš si, jestli to nejsi i ty? Myslím si, že jsme to všichni, ale to už musíte posoudit vy, kdo to ani nebudete číst, takže se nad tim všim ani nezamylsíte, protže mě znáte a říkáte si, že bych nic inteligentního nemohl naškrábat, ale takovejm já nepíšu, nechápavejm co neslyšej. Vlastně nevim proč to píšu, všechno tohle, co jen já po sobě čtu a říkám si, že jsem to napsal suše a bledě, barvy nudně splívaj. Generace moje a tisíce po nich nad timhle budou přemejšlet, to o čem mluvim, někdo možná, o něčem podobnym, třeba ty problémy právě já časem objevim a pochopim, vyřešim. Časem možná. Moc v to ale nedoufám. Nebavil by mě život bez problémů. Pěkná žena s dlouhejma nohama a pevným zadkem, rodiná firma a syn nejchytřejší ze školy, vyroste z něj nějakej význemnej vojevůdce - ANI OMYLEM!

Nezájem, nechci, jděte jinam, já to nechci!

Stará možná bude mýt pěkný nohy, ale zadek bude růst, možná bude milá, dokud jí nedojde, že už jí nestačim z dechem. Z fakana vyroste druhej Adolf a mě udělá z života peklo, protože jsem mu dal v šestý třídě facku za čtyřku z chemie. Do prdele s předvídáním. Jděte o dům dál, soused má ošklivou ženu, tak by to moch koupit, nashle!