Ponuré křižovatky se snaží tě ztratit uvnitř města

s tisíce lamp

tisíce laciných hotelů a zkažených jídel

míhající

vyhasínající světla zítřka,

který bude jako každý jiný zítřek

mystický a surealistický až do nekonečna.

Dojedl jsem a odcházím zvracet.

Už nikdy,

říkám si pokaždé,

vždy zradím své řady.

Trocha drog a den je na nohou

jíst, pít a spát do nekonečna,

tragická a nudná smyčka,

obíháme jako korále

za královnu a Spartu,

r á n a!

další a další do ráje

ta vysněná, která ti patří,

na kterou čekáš.

Raketa prvotřídního skunku míří vzhůru a nemá mezizastávky.

Příští zástávka - tvoje hlava

nehovoří, ale dýchá.