(kulisy evokují atmosféru poklidného nedělního dopoledne ve všední české domacnosti na počátku 21. století)
Já: (Hraju s nejstarším a prostředním synem karty) Nejmladší:"Dáš mi salámek?" Já:"Dám, až dohrajeme tu sedmu" Nejmladší:"Ten co je v ledničce.Slibuješ?" Já:"Slibuju."(Nevidím v to problém) Nejmladší:(Podezřele klidně čeká až dohrajeme) Nejmladší(po dohrání partie):"A teď mi dej ten salámek." Já:(Otvírám ledničku,salámek je už starší. V duchu proklínám manželku, že mě na salámek neupozornila) (Nejstarší a prostřední mě pozorně sledují. Nedodržet slib, na to jsme u nás dost citliví. Ani já to nemám rád.) Já:(S velkou nechutí se rozhoduju pro menší zlo - plátek salámku.) Já:"Tady máš ten salámek. Bude poslední. Rozumíš, tenhle je poslední" Nejmladší:"Tenhle bude poslední."(ukazuje mi obdržené kolečko salámku) Nejmladší:(Po zkonzumování kolečka salámku.)"Já chci ještě jeden poslední salámek" Já:"Poslední už si dostal. Ten co jsi dostal už byl poslední" Nejmladší:(dupe nožičkou)"Ale já chci ještě jeden poslední." Já:(dívám se jinam a nereaguju) Nejmladší:(Zvedá ruku nad hlavu) "Vidíš, takhle dělám rukou." Já:(Jsem rád, že se hovor stáčí jinam) "Vidím." Nejmladší:"To přísahám." Já:"Cože?"(někdy se mi stává, že nově osvojeným pojmům nejmladšího hned neporozumím) Nejmladší:"To přísahám, že už bude poslední." Já:"Co poslední?" Nejmladší:(usměv plný nadějě)"No ten salámek, že už bude poslední" (Mezi tím vypuká rvačka mezi nejstarším a prostředním. Nejmadší se jí okamžitě s chutí zúčastní. Než se stačím zorientovat, kopne prostřední nejmladšího vší silou do břicha. Nedivím se mu. Kdybych prohrával v souboji se silnějším, a někdo slabší by mi přišel škodit, taky bych ho nakopnul.) (Vysvětlivka pro rodiče jedináčků a děvčátek: Pokud kopne šestileté dítě svého tříletého bratra do břicha, tříletý odlétne asi dva metry, upadne na zadek, převalí se na záda a udeří se do hlavy o zem. Vypadá to dost hrůzostrašně.) Nejmladší:(Vydává ohlušující řev. Drží se za břicho a svíjí se.) Já: (Podle toho, že mě nejmladší po očku sleduje, zda vidím jak trpí, usuzuju, že to na okamžitý odvoz k lékaři nebude) (rvačka ustává) Prostřední:(Potichu, nesměle navrhuje, že si bude s nejmladším stavět dům - zřejmě ho tíží svědomí) Nejmladší:(okamžitě utichá, vstává a jde pro kostičky) Já:(nechápu, jak může dítě, vydávající řev srovnatelný s jekotem startujícího letadla slyšet polohlasně pronesenou větu) (Hrajeme s nejstarším dámu, nejmladší s prostředním si staví - vzácných pět minut tiché harmonie) Nejmladší:" Mě bolí bříško" Já:(trochu znervozním) "Ukaž, kde tě bolí bříško." Nejmladší:(Oparně si vyhrnuje košilku, a ukazuje přesně to místo kam byl kopnut) "Poslechni si co říká." Já:(přikládám ucho na bolavé bříško)"Říká, už to bude pomalu dobrý. Za chvíli se zahojí a přestane bolet." Nejmladší:(usedavě pláče) "Néé, to neříká." Já:"A co teda říká?" Nejmladší:"Bříško říká, že chce salámek, aby přestalo bolet" Já:(nereaguju) Nejmladší:(Pláče,zvedá střídavě levou a pravou ruku, někdy pro zvýšení efektu i obě najednou.) Nejmladší:"Přísahááám, přísaháám, že už bude poslední, opravdu poslední salámek" (Boj o salámek vedeme až do příchodu manželky.) Manželka:(okamžitě po příchodu)"Doufám, že jsi mu nedával ten zkaženej salám z ledničky. Chtěla jsem ti k vůli tomu brnknout, ale pak jsem si řekla, že máš rozum a nebudeš cpát dítěti zkaženej salám." Nejmladší:(vítězoslavně, vědom si významu události) "Tatínek mi dal ten salámek." (Nemusím vám říkat, že o čerstvě koupený salám nejevil nejmladší vůbec zájem.) |