malvazinky - kus smíchova na kopci nad andělem

hoří
z negativu přemýšlí
podzimní tvář
víš, byla v Anglii
a vrátila se
a já si vzpomněl
na květen v roce nula
byla stejná

sklonil jsem se ke kostkám
hned vedle Bertramky
a pohladil Mozartovy stopy
pak jsem z podzimu uplácal kouli
a vyhodil ji do vzduchu
jsi celá olistěná
a ve vlasech máš,
ve vlasech máš kůru, počkej
- chtěl bych tě najít připoutanou ke kůlu
a osvobodit tě
pro ty vlasy
Zlatovláska musí závidět -
už je pryč
ale vůně mi uvízla mezi prsty
a vlila negativu barvy

víš, tehdy na jaře sice nepadaly listy
jako dnes
ale Mozart se po Malvazinkách
neprocházel mnohem déle
a v srdcích hraje stále

a ona se zatím smála skrz oheň
který jí ohlodával prsty
když držela stráž u schodů 

na podzim roku tři