Nevzývám bohy kdesi shora.
Vzpomínám, tiše, na Pektora,
jak nechal lehce skřípat svoje střípky.
Zbyla jen dírka jako od Besipky.
Kampak se poděl odkaz tvého díla?! co na samotu donáší…
Číst tvoje básně byla vždycky síla.
A tak Tě volám… Tomáši!
Nebudu fňukat jako pro veverku.
Má duše hledá správnou jednosměrku,
kterou se vydat a naleznout krásu.
No tak mi pověz…
kudy do Parnasu?! |