Lež, ta špína mezi zuby,
někde hladí, jinde hubí s citem plenitele.
Jako krev, co ze lsti plivem, otupí tě sedativem.
Vypadá tak směle, až mě někdy v zádech mrazí.
To, když vaz jí pravda srazí, pohřbíváme špínu…
Odteď jako po injekci pálí rány
dezinfekcí
s vůní naftalínu. |