V zoufalém objetí tisknu tě k sobě,
Prosím neodcházej,
Neopouštěj mě...

 
Kytice slunečnic,

Panenka v okně,

pár zlatejch naušnic,
zůstalo po tobě....
pak už nic 


V zlatavé záři dnešního dne,
vidím tvé oči před sebou,
kostky ledu na drink svíraje
přesto však v rukou mě nezebou
chci abys tu byla se mnou.


Hádám
jestli ještě přijdeš,
pokocháš sebou modrej diván,
přemýšlím,
když se na tebe dívám
tvé oči barvy temného moře,
hledí skrze mě,
tělo v mém náručí,
už se nezvedne.

Dívám se na tebe znovu a dál,
tak blbě si to pro nás osud přál.

Silnice zebe jak na ní sedím,
tisknu tě k sobě, v oči ti hledím,
už nevstaneš a nezavoníš v mém pokoji
zítra ti pohřeb, má lásko, vystrojí....