reakce na událost z Filipín...

Sedl jsem si ke stolu

ubrus svátečně byl prostřený

chopil se stroze příboru,

jsa svátečně oděný.

Hle, hlava na mě kouká,

očima ospale zamrká,

v nose chcíplého brouka,

dnes hůř jak jindy se mi polyká.

Co za dobroty dnes matka připravila,

jídlo sváteční dnes koná se,

že snad předem by to oznámila?

Pohledem na mě matka kochá se.

Jen papej synu, jen hezky jez,

povzbuzuje matka směle,

otevřu pusu, zaříznu,

ochutnám kus chlupaté prdele...

Matka na mě mlčky hledí,

sama  kouska nepozře,

chlupy v krku trochu svědí,

asi dělá se jí z toho zle.

V klidu pojedl jsem dnešní menu

hledím matce do tváře,

možná kůrka nesedne mi,

to se ještě ukáže.

Matko, oslovím ji tiše,

aniž oči odtrhnu,

už mi zase kručí v břiše,

Bože, snad teď nevrhnu.

Matko, zopakuji znovu,

vida -  slyší mě,

že pan otec není dnes u stolu,

dokonáno jest