Nebe zdraví mě, když protloukám se nocí, S červánký zlatých slunečnic, Stébla trávy se pod mojí nohou kosí, V kapsách díru a v hlavě podnapilé skoro nic.
Kalhoty s puky a sako od obleku zůstalo někde v trávě, je mi tak krásně - skoro do breku, řekl bych poskakujíc jako srna ladně.
Zdravím brouky a hýčkám pampelišky jasné, Hlavu protíná mi melodie ptáků, Vše je obyčejné a přesto neskutečně krásné, Štěstím létám vysoko až k nadýchaným mrakům.
Usedám na zem a moku lahodného upíjím, A pocit blaženosti v mé duši rozprostírá se, Chtíčem a svůdností své tělo v jedno ovíjím, Nic krásnější než pocitu orgasmu nezdá se V tuto chvíli být.
S bílou kopretinou u cesty vzrostlou nedávno, Jako němým svědkem mých blažených chvil, Rozstříkuji své bohulibé vítězství, Jak Bůh života a smrti sám bych byl. |