Slib se rodí z propůjčených slůvek,
první léta zmizí na ostrůvek
ukryt v saténu.
Až dospěje do správného věku,
připraví se, jako Paris Řekům,
unést Helenu…
Slib, ten špión v Adamově rouše,
nezabíjí, jenom lehce kouše.
Jindy pro změnu
sekne drápem, nebo praští pěstí.
My ho chápem…
Neví, co je štěstí, a tak přežívá.
Slib… ten protiva.