PŘÍPRAVA

Středa – sobota
Minulý týden jsme moji RYBU odvezli do nemocnice s přesvědčením, že se rozloučíme a uvidíme se až po prvním kole jejího boje. K našemu překvapení nám pořadatel oznámil, že všechna patřičná předbitevní vyšetření (viz. její blog) se udělají ten den a odpoledne si můžeme RYBU odvést domu, kde se může v pohodě připravit na svůj životní zápas, který bude zahájen v dalším týdnu. RYBA byla ráda, že se nebude muset nudit ve špitále, ale doma klidně pracovat, jak je jejím zvykem.
Její příprava byla neskutečná a „přímo k věci zápasu“ – nabatikovala sto triček, které stihla nastříkat, vyžehlit a tím zabít dvě mouchy jednou ranou – vyřídit objednávku a udělat si menší zásobou na období mezi prvním a druhým kolem. Mozek si masírovala filmovou lavinou, která začala u Pianistky, pokračovala přes Knoflíkáře, Samotáře, Lolitu, Human Trafic a končila u Acid House. Samozřejmě nemohla nechat v klidu ani PC, takže zuřivě blogovala a chatovala, jakoby na dalších sto let měl být vypnut elektrický proud.
Dcérečka Terezka již pár dní vegetuje u mých rodičů, takže jsme sami. Ještě naposled se pomilujeme. Ano, v určitém úhlu pohledu je to jaksi naposled, příště to bude jinak. Je to intenzivní, není to prachobyčejná soulož nebo šoustačka, ale milování…

Neděle
Ověnčeni žlutými náramky z pátečního závodu Armstronga na Václaváku jecháme na Prágl a cítíme se přinejmenším jako vítězové královské etapy na Tour. RYBA náramek nemá – je to prý trapný kýč. Ale jak symbolické by to bylo, že? LIVESTRONG.
Loučíme se, uvidíme se skutečně až po úterní operaci – zásadní záležitosti prvního kola. Před přílišným upnutím na techniku varoval i Karel Čapek, ale dnes děkujeme i za genialitu mobilního telefonu, který dává možnosti neustálého kontaktu.

Pondělí
Co se odehrávalo v pondělí vím jen zprostředkovaně od RYBY z mobilu a z včerejší návštěvy.
Ráno ji z nemocnice Na Homolce odvezli do Střešovické nemocnice, kde ji specialista zavedl močové cévky, ale ne do močového měchýře jak bývá běžné, ale přímo do ledvin. RYBĚ se klepou nohy, je to kurevská bolest.
Už na svém pokoji dostává analgetika ve formě injekcí i v infuzích, ale bolest jako při ledvinové kolice je nesnesitelná. Do telefonu téměř nemluví, na telefon pevné linky na nočním stolku pro bolesti nedosáhne, na SMSky má těžké prsty. TV na pokoji má puštěnou, ale neví co tam hrají a tak poprvé přichází o film z amerického nezávislého léta. Sakra, ani jsem to pro ni nenahrál. Na noc dostane Morfin, díky kterému bolest trochu ustoupí a usne.


PRVNÍ KOLO — OPERACE

Úterý
Pevná linka je němá, mobil vypnutý. Dle předchozích informací vím, že operace by měla trvat 4-5 hodin a ten sviňskej parchant RAK by měl být odstraněn laparoskopicky skrze břišní stěnu a „spodem“.
Sestra mi skrze telefon jiné informace než to, že je RYBA po operaci v pořádku a komplikace nenastaly, poskytnout nemůže. Více z ní netahám, protože stejně tak postupuji já v práci, když se rodiny ptají na psychický stav našich pacientů.

Středa
Pevná linka opět němá a mobil také mlčí. Volání z okna je k ničemu a kouřové signály na takovou dálku RYBA asi ze svého pokoje nezahlédne. Odpoledne sestra umožní přenosným služebním telefonem výměnu prvních slov mezi RYBOU a mnou. Domlouváme se na čtvrteční návštěvě. RYBA mi říká, že má na břiše jizvu asi 18cm velkou. Mé první dojmy, že v tom případě není něco v pořádku si nechávám pro sebe. Třeba se pletu, přeci jenom tento obor znám z jiného úhlu. Chmury se snažím spálit prací.

Čtvrtek
Pozdě odpoledne jedeme s rodiči RYBY na první návštěvu po operačním boji. Byla to asi pěkná řežba a masakr, protože RYBA dostává ten den už pátou transfůzi a nepočítanou infuzi. Další technický zázrak monitoruje srdíčko a krevní oběh. Sic vysílená, ale má poměrně dobrou barvu, ale také oteklé končetiny. Rozpíchané ruce vypovídají o častých kontrolních odběrech krve a také o špatných cévách a napichování. Na místě, kde vzniká obvykle nový lidský život, je sešitá rána jak při vyklubání Vetřelce. Proč jak?
Jsme na pokoji sami, RYBĚ mluvení dělá obtíže. Tatínek ryby, který je normálně velmi tichý, je ještě tišší. Maminka pořád mluví a směje se, myslím, že se bála právě toho ticha. A já? Snažím se být jako zdravotník „profesionální“ a dokonce vtipkovat. Domnívám se však, že ten výkon byl na amatérské úrovni.

Protože RYBA ve svém stavu žádné informace ještě nebyla schopna vstřebat, nechal jsem si zavolat MUDr.X, který byl při operačním boji RYBY. Ptám se na důvod změny postupu operace, přestože tuším (vím?) proč tomu tak bylo.
Plánovaný šetrnější laparoskopický postup byl shledán jako nedostatečný, protože oproti předpokladu RAK RYBU zasáhl s mnohem větší intenzitou. Bylo třeba zasáhnout velmi radikálně a „vybrat“ co se dá. MUDr. mi říká, že to byl maximální zákrok, větší se už nedělá, takové nedělají moc často. Ptám se na riziko metastáz a chci slyšet odpověď, že je malé, že RAK může působit jen v okolí primárního karcinomu. Toto ujištění nedostávám. Carcinom se dostal do lymfatických uzlin a k velkým cévám, takže toto riziko je naopak poměrně velké. Ale skutečně podstatné informace se budou vědět až příští týden po histologii. Zatřeseme si pevně rukou, nyní snad i s tím profesionálním ksichtem. Vstupuji do pokoje (máma Ryby mi v autě řekla, že jsem byl bledý) a rodině sděluji jen důvod řezu. O riziku metastáz mlčím, protože všechno může být jinak a nechci především RYBU plašit. Ať se to dozví od MUDr., protože z mé strany by došlo k nepřesnostem. MUDr. samozřejmě k informaci A dodá i B.

Slunce se pohybovalo rychle k západu, takže jsme udělali co RYBĚ na očích bylo vidět a pomalu se loučili. Rodiče odešli a já s ní zůstal ještě tři minuty. Co jsem mé RYBĚ řekl, si nechám pro sebe.

Během hodinové cesty domů jsem reprodukoval těch pár vět od MUDr.X. po kapkách, jako když kape infuze. Táta RYBY byl velmi překvapen, že ještě není vyhráno. Usrkávám džus, abych nemusel mluvit. Vstupuji do našeho domku pod skálou a přestože mě vítají dva hafani, je tu kurevsky prázdno. Svině, kurva, do prdele, kokot, sračka. "Velké cévy. Lymfatické uzliny. Metastáze." Slyším ta slova. Svině, svině, svině, do píči. Nadávám a kleju, aby se mi nerozklepala brada a nedopadl jako ta želva. Jdi do prdele. Srovnej se. Copak takto reaguje chlap? Vím, že jsou na tom lidé mnohem hůře, bez východiska. Tady jsme teprve začali. Uvědomuji si to, vím to. Díky profesi odvážím občas mrtvoly, zažil jsem sebevraždy s nepěkným pohledem, o kterých bych byl schopen při své deformaci referovat snad i s „humorem“. Ale teď? Znám dnešní úspěšnou statistiku, přesto to prožívám víc než cokoliv jiného. Je to tak blízko, tak hmatatelné…
Volám Terezce, se kterou musím příští týden na houby, i když žádné nerostou. Povídá mi co všechno dělala a směje se jako skřítek, ale obsah moc nevnímám. Mám knedlík v krku. Za měsíc jde poprvé do školy. S kým? No přeci s námi se VŠEMI!
Je čtvrtek, pět dní po milování, za normálních okolností bychom se dávno do sebe s RYBOU zamotali jak do rybářské sítě. Nebo bych mu dal „za uši“. Ale dnes na to dlabu. Usínám.

V půl čtvrté mne budí ten hlas: „Ryba – Rak – Velké cévy – Metastáze – Ryba“ a pohotově dodám „svině, svině, svině, svině, svině“. Nevím, zda nadávám sobě, životu, Bohu nebo carcinomu. Nadávám a kleju, ale tentokrát se mi kutálejí i ty slzy jako té želvě.

Pátek
Proberu se v deset, ani se neopláchnu, usedám k PC a vyhledávám v materiálech ze zdrávky informace. Jsem ok. Večer na noční si půjčím lékařskou „bibli“ a okopíruji všechno o carcinomu a onkologii. Chci informace.
Je to jasné, nakopeme tomu šmejdovi zadek. Šlápneme mu na palici, jak by řekl můj oblíbený pacient Olin „reformátor“ o křesťanech.
Odpoledne opět s rodiči jecháme na Prágl. RYBA je o krapet lepší. Sice s obtížemi, ale přeci jen se zvedne a s pomocí se zvládne opláchnout. Protože ryba a voda jdou od nepaměti k sobě, jen Latimérie podivná dokáže „cupitat“ i po souši, je plácání ve sprše pro RYBU „živou vodou“. Pravdou je, že i moje RYBA by mohla být Latimérií, hlavně kvůli tomu přívlastku podivná. MUDr. mi řekl, že celou záležitost bere RYBA neskutečně v pohodě, sportovně, v klidu, statečně, přestože drtivá většina pacientů se při takových záležitostech hroutí, navrhují poslední rozloučení a vybírají parte. Sakra, vždyť já přeci vím, že je fantastická. Být na jejím místě já, tak překonám snad i Mozartovo Requiem.
Tatínek je stále tichý, ale již méně, máma opět mele, ale také méně. A já? Více vtipkuji, jemně, ironicky i „černě“ a moje RYBA mi „nadává“, ať toho nechám, že se nemůže kvůli stehům pořádně smát.
Před odchodem RYBĚ připravuji MP3 diskmena, což je dobrý signál. Naladit Rádio 1 nebo připravit CD s mnoha elpíčky Davida Bowieho? Samozřejmě si vybrala toho Bowieho, protože toho velmi „může“. A jestli mi při milování RYBA řekne Davide, :-)) tak to bude ok, protože to budou již ty slíbené světlé zítřky, které si nenecháme zkazit nějakým bezvýznamným slovíčkařením.