Do tmy pokoje každou noc září můj nový anděl s černou svatozáří. Opírá se o piáno. V noci je se mnou, mizí až ráno. Pozoruje mě očima šílence, a já se neubráním myšlence, že mě chce celou, bez výhrad, navždy. Do tmy pokoje kdysi mi zářil bělasý anděl, co mile se tvářil. Spával vedle mě, se mnou byl i ráno. Zbytečné vzpomínat, je to tak dávno... Chtěl mě jen na chvilku, vždyť to se stává, že nejvíc vám ublíží, kdo s vámi spává. Proto ten nynější nejblíž má ke dveřím. Ač mě chce napořád, já v lásku nevěřím.
obsah je čitelný a hustý, s většinou osobně souhlasím, ale to je jedno - nicméně ta forma je katastrofální na rýmovanou báseň! Promiň, jestli se Tě má upřímnost dotkla.
Hezký den
já tam ty rýmy vůbec nepoznal ..... ale jde mi o obsah .....formu vypracuj .. aspoň teda .. dělej to jak chceš nenech si do toho mluvit stejně ji změníš .) *
Mikyno, ale to je u vázaného verše prostě zvykem. Autor se může od pravidelného rytmu odchýlit, ale ne libovolně; narušení rytmu musí mít důvod, na něco v tom verši upozorňuje.
4. verš mi něco připomněl a až teď jsem si uvědomil co: Préverta: Luna je bývalá milenka slunce Byla však žárlivá I byla potrestána Vychází v noci mizí zrána