Když vstanu
stavím komín
z pokreslených kostek
který na důkaz mé nešikovnosti
rychle spadne
Pak vyjdu ven
a stavím nový
po větách...
Ten nepadá
zůstává mi v hlavě
a já se stydím
chodit mezi lidmi
když mi tam
po hlavě
pobíhaj brouci
Pak zmateně pobíhám
sem a tam
a bojím se o tvůj strach |
|