Němota poezie v ulicích tržišť
napsaná v pádu slov
lehkých skic němých
jak kolejiště pierotů.
Vržené smyčky bílých masek
gesty ušlapují dlažby
pykají za svou mlčenlivost
znamením zkřehlé ženy
v bodech skrytých veršů
jsou květem ohně
věnem nehybných plazů.
Vzdálená pouta tíží opasek
pevné žaluzie dlaní
ukončují hru do stínů
v kamenné lóži
čeká na půlnoc.