Vesmírným prostorem letělo podlouhlé zploštělé těleso modrobílé barvy. V jeho přední části v řídícím centru seděly dvě postavy v modrých uniformách. Jednou z nich byl člověk Jan Novotný. Vedle něho sedící postava nebyl člověk, ale kerisan jménem Aturian. Oba si byli podobní jen po tělesné schránce. Aturian byl o něco vyšší a jeho pleť byla tmavě béžová. Tvarem hlavy se nelišil od svého kolegy. V obličeji se lišil pouze očima, které měl pod čelem ve tvaru V.Vlasy měl krátké, černé, které připomínaly zapíchnuté jehly. Oba byli příslušníky jednotek vesmírných strážců, které zajišťovaly pořádek v nekonečných prostorách vesmíru, kde se nacházelo velké množství civilizací, z nichž některé byly sdružené ve Vesmírné unii.
„Senzory registrují preoriánskou zásobovací loď,“ ohlásil Aturian češtinou, kterou perfektně ovládal jako mnoho jiných jazyků.
„Její posádka se snaží navázat kontakt,“ řekl Jan. Za okamžik se na největší obrazovce před nimi nad řídícím panelem objevila sedící postava ve žlutostříbrném  oděvu. Hlava postavy měla tvar vajíčka. Barva pleti byla šedivá a kromě velkých hnědých očí nebyl vidět žádný nos. Ústa byla skoro až na bradě, přičemž čelo zakrývaly delší hnědé vlasy.
„Tady kapitán Yf. Chceme vám oznámit neznámé vesmírné plavidlo. Na naše pokusy o zkontaktování nikdo nereagoval,“ ozvalo se z reproduktorů v takovém jazyce, kterému oba rozuměli, protože se jim automaticky překládal.
„Byli jste v ohrožení?“ zeptal se Jan.
„Nikoliv. Připadalo nám to, jako by to plavidlo nebylo řízeno.“
„Poznali jste, které civilizaci ta loď patří?“ otázal se Aturian.
„To jsme nepoznali. Má na bocích má velký fialový trojúhelník. A plavidlo je celé v bílé barvě.“
„Aha. Nasměrujte nás prosím jeho směrem,“ požádal ho Jan.
O několik minut později letěli směrem, kde se ono vesmírné plavidlo mělo nacházet.
„Bude se určitě podle popisu značení jednat o loď Okanů. Ti teprve nedávno začali kontaktovat civilizace ve Vesmírné unii. Asi se jedná o nějakou jejich výzkumnou loď,“ mínil Aturian.
„Hele. Už jí máme zachycenou na senzorech. Vyšlu k ní sondu. Kdo ví, co se na ní semlelo,“ řekl Jan.
„Pokouším se marně o navázání kontaktu. To nevěstí nic dobrého.“
„Nevypadá to, že by bylo plavidlo zvnějšku nějak poškozeno. Také nemá aktivované ochranné pole. Přepínám na rentgenové vidění.“
Oba poté upřeně hleděli na velkou obrazovku, na níž se objevilo hned několik údajů zjištěných sondou.
„Tak, to je zvláštní. Na třicet členů posádky leží nebo sedí bezvládně v různých místech lodi. To by mohlo znamenat, že je něco zcela nečekaně překvapilo. Možná jsou otráveni a nebo udušeni,“ hlásil Jan.
„Transportním paprskem pošlu do nitra plavidla druhou sondu. Ta zjistí více,“ mínil Aturian, načež tak učinil.
„Hm. Zajímavé. Podmínky ve vnitřku lodi jsou zcela optimální jak pro organismus Okanů tak i pro naše dva organismy,“ oznámil zanedlouho Aturian.
„To znamená, že budeme následovat tu naší sondu. Co je jenom mohlo tak náhle zabít?“ řekl tázavě Jan.
„To se pokusíme zjistit. Ale musíme být maximálně opatrní.“
 Zanedlouho se oba pomocí telereportačního paprsku přemístili do nitra cizího plavidla.

                                       KONEC PRVNÍ ČÁSTI