Je polovina 37týdne roku 2001,dopoledne v ??.??.38sekund. Sedím v metru pražském,které využívá přibližně 896 652pražanů(alespoň 1xtýdně),na klasické-to fialově polstrované lavici,pro pražany v metru sedící.
Jak tak sedím a neumím se chovat tipicky a klasicky jako každý rozený pražan,neumím si najít svůj mikrosvět, pro sebe potřebný pro přejetí ze stanice A3 do stanice B2 a neustále čumím okolo sebe a pak zase kolem kolmo. Soustředím se na lidé nastupující se,jedoucí a vystupující se, vstřebávám do hlavy reklamy vyvěšené na vagóní levé i pravé straně sloužící pro člověky bezknížkové,pozoruji mapu prahy která utrpěla značnou deformaci(bagrem či obřím svěrákem),aby se vtěstnala nade pnorkové dveře a nezabírala místo pro již zmíněnou reklamu a oblá okna.Jen málo k oknům dveřním i stěnovým metrovlakovým: tyto okna jsou jedna,z pro mne dobrých a příjemnosrandovních vlastností pražského metra,totiž stačí se koukat do nich tak, onak a z malinko jiného úhlu a pak se člověk vidí zvláštně,zkresleně,hezky,ošklivě,podivně...no jako v křivolakozrcadlém lunaparku.Jak tak už nemám co bych skouk,tak skláním hlavu a přikládám k ní ruce dlaněmi na oči za účelem podepření a zatmění očí z důvodů přečerpaností zdejšími informacemi a tím značnému ztěžknutí doposud lehké hlavy. Za několik málo desítek sekund se v mikrospánku brouzdám podzimním podvečerem a hraju si s klokanem malou kopanou s tenisovým žlutooranžovým míčkem a to vše se odehrává mezi 23centimetrovou vrstvou barevného a různorodého listí a na tmavě hliněným či snad staře asfaltovém pozemím.
Při prudším dobrždění vlakové soupravy a rušném rovnováhovém výpadku pražanů a jiných se probouzím slyšíc neustálé šušestěním podzimního listí a klestí či snad podoba papírovému šepotání ,nebo jen vjem náhoda? Odklápím své řasaté víka očí a s počátku jen mezi prsty pozoruji jaký-si jemnější papír asi novinového tipu. Okamžitě rozevírám oči dokořán a své prsty odkládám. Na šedé již vyšlapané podlaze vagónové-soustavy vidím reklamní to vícelist,který je přišlápnut třemi pasažéry vagónu.
Při jejich drobném popošlapávání je reklamní
leták tahán třemi chaotickými směry a šoustí. Ač nemám rád tyto věci jako sou reklamy na různé produkty od potravin, nízce oděných žen,až po toaletní potřeby či fotorekordéry,auto-mobily,mobilo-telefony,tak pociťuji jemnou lítost k onomu tomuto kusu reklamního chaosu.V tom zapojuji objektivní názor z druhé strany : není to snad obrovské štěstí cestovat v metru jako reklama na zemi,není to snad nejoriginálnější řešení tam kde TO JEDE,tam kde je XYZ lidí a kde se o něj dělí tři nohy na sobě nezávislých a naprosto odlišných lidí. Ten první člověk(36) má velice sebejistou až dipolomatickou vizáž v ruce kufřík,v hlavě fakta a na hlavě kratší černé vlasy.Druhý(19) nemá narozdíl od 1. vlasy vlastně vůbec,zavazadlo žádné,bundu tmavě zelenou aš khaki s oranžovou nášivkou a v ruce drží sílu.Člověk číslo 3(52)je blond asi kuřák,protože mu lehké SPARTY z kapsy koukají a jeho očka přes 3,5 dioptrie kukají a mrkají -mrk krk mrk.Ač mohlo by se zdáti ,že tito jedinci jsou si povětšinu vším si odlišni od sebe samích avšak jsou si pyšni ,že jedním nohem stojí svým krokem na letáku reklamním, ač nečekaně podvědomě vstřebávají reklamu skrz svou nohu. Ve mé snaze povšimnout si podrobněji co jest vlastně reklamou na onom papirusu voskovém je vše jinak.Zvukovod hlásí příjezd do stanice přestupní.Při pozorování podnoží lidí tří se můj obraz mění na 6 mužských a 3 dámské nožky různého obutí.Pozoruji drsně hlučící předávání si skoro létajícího letáku,až mne napadá,že si dotyční nemohou v tak krátkém čase vstřebat to co nohou našlápli.Moje obavy vzaly za své,když žena přelíčená a sklíčená prošlapává titulní stranu ....strašné...teď už vím že chudák pan Leták je tu jen náhodou..u ženy pod nohou Už vím , že celá jeho cesta není žádná to osvobozující projížďka Prahou, ba jen blbá náhoda osudu či zbloudilého větru co letáka sem zavál. Je mi zle od srdce které si prudce vzdychá nad bolestivě krátkým leč komerčním životem mého jediného přítele z pražského rychlého dopravního prostředku.
Blíží se má cílová stanice.V hlavě se mi z rázu honí vše co sem there prožil a v mé centrále mozečné se to kupí Kupí a taky kupí. Soustava začíná zpomalovat ,tu se člověk dostane do obrovské euforie a myslím ,že z tohoto pocitu může každý každičký s klidem řešit i životní megarozhodnutí. Shoda oklolností přispěla k připoposunutí této již neopakovatelně zmíněné věci až 26,3cm od mé levé špičky pravé boty ..či naopak. V tu sem se zachvěl…. zimou a uviděl co COŽ je to vlastně za reklamu ,kterou jsem to z dáli v dáli pozoroval a říkám si: setkal jsem se s něčím podobným? NO ne, je TO vůbec pravda či skutečná neskutečnost . Náhle vlak staví a já se prostě musím sehnout a s tělem pohnout,uchopuji si HO sám a pomaloučku …svůj batoh. Váhavým krokem se vydávám vstříc dveřím a nadzemním prostorám,hned při prvním kroku se ozývá divné upění či TRHÁní …(snad nějáký papír).
No při výstupu z rozjezdových dveří je mi libí ten-to zvuk : Uk.Vý.a Ná.Dveř se Zaví.
| 
karel_letoun 
Seregil 
Humble 