Rostla si a ještě pořád věřila
v ulici i když byla tmavá
a špinavá jako tvé roztrhané
punčocháče, které měli vábit
pohledy mužů nad kotníky a výš
až do dálek za orgasmem
Chodil ulicemi a snažil se
pomáhat obětem svých snů
a kočkám, které přichycené
za hnisající packy u popelnic
plakaly do měsíce a do peřin
svých mrtvých majitelů
Jejich setkání pod lampou
všech kurev a rozmazaných
očních stínů se událo
v listopadových dnech
prospaných a prosbených
pro návrat domů, když ji nutil
do okousaných prstů
poslední drobný
vlakových spojení, jenom nevěřícně
na něho hleděla a plakala
Nakonec odešel do větru, jen s její
políbenou rukou a odjezdem na konečnou
proč si tak slabá

s lahví od rumu, a němcem na sedačce
poševních tekutin, teď myslí na maminku

Asi jsme se radovali v třešňovém sadu
zmáčení každou kapkou, která se svezla
po zabité třešní na naše hlavy
S důvěrou šplhal jsem do korun stromů
a skoro začal věřit na duchy a nadpřirozeno
hodých lidí i když kamení vlastních skutků
mě stahovalo k zemi, s vkusnými vtipy
na hlavu foresta gumpa a jeho peříčko
dětství, které lze milovat až za smrt
ještě nenarozené i nás všechny oněmněl
a porazil naivitou ztracenou v labyrintu
těch umlčených
stromů,

že ta nejjasnější hvězda na nebi je jeho
tatínek - schovaný za železným plotem sadu z šílenců

chladné pláže s geometrickou přesností
mi naplavovaly písek do očí
jak jen se hromadí s vločkami
sněhu pod vánoční stromeček jako
jehličí zabodané se zabodávají vlny
do těla se slaným smutkem, kopajících nohou,
které se snaží zachytit v posledních myšlenkách
na slečnu a jiný svět, rybičky se koupou
a mávají letnímu slunci letních dní
františku asi už si zapomněl, se noří
další a další voda do úst a volání
pomalu usínající v posteli,

jakože pěna v očích dní
a poslední mléko starců lidí,
kteří musí si kopat svoje vlastní hroby rodičů
na dně moře.