„Diagnóza: akutní lacrimosa, udělám vám ze známosti euthanasii!“ „Ale, pane doktore, oba ještě dýcháme, proč je tu pohřební vůz?“ „Tvé Dálky, muži, jsou příliš vzdálené a Tvá Láska, ženo, přes míru laskavá… Churavý vztah zemřel vyčerpáním při oscilaci stejně jako váš nenarozený syn.“ Sbalím pozůstalost do dvou tašek
jednoho obejmutí a posledního polibku a přijde milosrdná chvíle: To je za Radka v páté bé! Nikdy jsem mu neodpověděla na vyznání plná hrubek, psaná na pijáku a ještě jsme se mu smály s holkama za jídelnou… To je za jeho smutné oči! Než začnu psát nové milénium, ještě budu muset hodně udělat: proplakat se desítkami lahví těžkých vín a šedou mlhou zapomenutých vin všechna srdcová okna postupně pozavírat aby mě průvan příště nesmetl a zatančit
a poklonit se mámě
a ustřihnout si pramen vlasů… …A pak přijdeš… | 
Mikyna 
Endif 