Kde jsi, snad ani vítr neví, jen ve snu se mi rty tvé zjeví, jakoby pohladit chtěly němými ústy včely, jež dá-li žihadlo, umírá. Snad zamrzlé okno utíráš. Zahlédneš mrazíka co kreslí květy, mezi ně napíše milostné věty a pošle je po meluzíně, uvíznou tam, v něžném klíně, a probudí sopku naděje...
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'galaxy', 02.07.2004 12:42.