„Buďte vítáni,“ promluvil elf, když Johann, Simona s Holzavenesem na rameni a Hrabian usedali do proutěných křesel.

„Co vás přivádí mezi Llanské druidy?“

Johann vše v rychlosti vysvětlil.

Plavovlasý druid jen němě přikyvoval.

„Máme zprávy ze Sengiru, že tamější baron – vládce upírů – se rozhodl podpořit Benálijce v jejich boji. Čeká jen, kdy se mu někdo ozve. Doporučoval bych vám, abyste tam zajeli a setkali se s ním. Mimoto i Ertai se velmi zajímá o celou situaci, ač jej my Llanští elfové a druidi nemáme příliš v oblibě, je potřeba se spojit proti maniakálním stvůrám z Phyrexie. Navštivte i jeho, máte to po cestě,“ rozhovořil se druid.

Po výměně drobných zdvořilostí následovali druida do stájí, kde si vybrali koně a po slavnostní večeři odjížděli k severu.

Johann se klátil v sedle a rukou si stínil před slunečním svitem.

„Jak ještě daleko Hrabiane?“

„Musíme dojet na pobřeží, pak se uvidí,“ vztyčil se v sedle klerik a popohnal svého bělouše.

Simona jela mlčky na svém vraníkovi a občas něco zašeptala Holzavenesovi, který seděl připoután kusem provázku na hrušce sedla.

Všichni popohnali své koně, kteří byli neklidnější, čím více se přibližovali k pobřeží. Znenadání se Simonin vraník vzepjal a zakopal kopyty ve vzduchu. Simona, která to nečekala spadla ze sedla a Holzavenes se zmítal na provázku, který hrozil, že se každou chvilku přetrhne. Johann se otočil a chytil vraníkovu uzdu. V tu chvíli se vzepjal i hnědák, na kterém Johann seděl. Hrabian jen s obtížemi krotil svého koně. Simona ležela bez hnutí na zemi a Holzavenes poletující na provázku, kterého se křečovitě držel, hlasitě nadával.

„Blbej koni. Zastav se ty velký pitomý hovado! Dyk spadnu a zabiju se! Imbecilní splašený zvíře, neblbni, dyť pošlapeš Simonku! Zastáv..“

Johann jen tak tak kočíroval svého koně, který tančil na zadních. Simonin vraník se postupně uklidnil a postrkoval čumákem nehybnou Simonu. Hrabian seskočil ze svého koně a plácl ho po zadku.

„Draci se blíží, už o nás vědí!“ vykřikl a chytnul za uzdu Johannova vzpínajícího se hnědáka.

Johann seskočil a tasil meč. Koně již volní se rozutekli. Jen Simonin vraník žalostně řehtal a stál u ležící Simony. Holzavenes se opatrně odvázal a sešplhal dolů na zem.

„Proboha Simonko…“

Johann s mečem přiskočil k Simoně. Hrabian spatřil obrovské červeně zbarvené monstrum, které máchalo obrovskými křídly a blížilo se k nim.

„Simi, vstávej!“ zvolal Johann zoufale.

Holzavenes vytahoval z batůžku mastičky a jal se Simonu natírat.

„Snad to pomůže,“ bručel přitom.

Hrabian tiše vyčkával. Drak usedl kousek od nich a zařval.

„Vypadá jako vyslanec,“ promluvil Hrabian.

Drak se k nim pomalu přiblížil. Hrabian nehnutě stál. Johann se pomalu zvedl od Simony a zasunul meč. Zpoza kazajky vytáhl okvětní plátek modré růže. Drak zahrabal přední pařátou a znovu zařval.

„Neřvi tu jak na lesy ty ještěre bláznivá, mi málem kvůlivá tobě vypad kafr ze škatulky!“ zvolal roztřesený Holzavenes, který potíral Simonin obličej nějakými Johannovi neznámými mastmi. Hrabian nehybně stál a mlčel. Upíral svůj zrak kamsi za draka. Drak zamával křídly a zvedl se.

„Asi ho máme následovat,“ pronesl Hrabian, který se díval za ohlížejícím se ještěrem.

„Já bych rád, ale…“ vykřikl zoufale Johann, který mlčky se slzami v očích sledoval Holzavenesovy oživovací pokusy.

Hrabian se otočil. Okamžitě přiskočil ke vztekajícímu se Holzavenesovi. Jemně ho odstrčil stranou a vložil ruce na Simonu.

„Staň se vůle Manova,“ pronesl slova jednoduché modlitby.

V ten okamžik se roztřásla zem a drak s temným žuchnutím dopadl na vyčnívající útes. Otřepal se a pohlédl na Hrabiana, který pomáhal vstát duchem nepřítomné Simoně. Hrabian mu pohled opětoval. Drak dvakrát kývnul, pomalu se zvedl a připlazil se ke klerikovi. Johann jen nevěřícně zíral, když Hrabian uložil Simonu drakovi na záda. Poté se drak vznesl a opatrně letěl vstříc otevřenému moři, odkud přilétali další rudě zbarvení draci. Pomalu a vzletně přistáli kousek od pobřeží. Hrabian pokynul Johannovi. Ten se sehnul a nechal vyběhnout na rameno Holzavenese, který si v chvatu sklidil masti do batůžku.

Nemohu říci více, než to, že černí rytíři pod vedením Ishana objevili zbraň přímo ďábelskou, proti které jsme všichni draci poměrně bezmocní. Navíc nás už ten boj vyčerpává. Hledáme skrze portály místo, kde se nám drakům bude žít klidněji, ševelil hlas v hlavách návštěvníků Shivanského sálu, kde uprostřed seděl Dagiraaz, současný vládnoucí dračí patriarcha.

Komunikoval s nimi přenosem myšlenek, jelikož dračí tlama není uzpůsobena k mluvení.

Vaše manželka bude v pořádku Johanne. Dalo nám to práci, ale díky Holzavenesovým mastem a Hrabianově včasném zásahu bude v pořádku. Co se týká cesty na Sengir… Poletí s vámi Achaar. Je to můj důvěrník a přítel. Přeji vám hodně štěstí.

Během půl hodiny odlétali přátelé směrem k severu na zádech obrovského šedivě zbarveného ještěra, který si při letu hvízdal Johannovi známou hospodskou odrhovačku. Sám ji v jedné hře s Martinem vymyslel pro oživení hry. Často si ji pak notovali s přáteli u táborových ohňů při dřevárnách. Simona objímala Johanna kolem pasu a starostlivě si občas poklepala na batoh, kde se mlel Holzavenes, který před letem prohlásil, že z výšek se mu dělá zle, proto byl uložen do batohu. Hrabian seděl před Johannem. Nemyslel vůbec na nic. Rozhlížel se po ubíhající krajině.

Po hodině letu se zatáhlo a začalo drobně pršet. Johann zamyšleně mnul okvětní plátek modré růže. Zatímco Hrabian se neklidně rozhlížel po okololétajících stínech, Simona se třásla a v její tváři byl vtisknut ten nejhlubší strach, Johann se lehce usmíval. Tísnivost atmosféry na něho nedoléhala. Cítil skrytou sílu. Kdesi v hloubi.

V dálce spatřil ve vzduchu stát vysokou postavu v černém plášti. Kolem ní poletovalo spoustu netopýrů. Johann dobře znal barona. Jeho lysá hlava byla tolik nepodobná mnoha jiným lysým hlavám, které za svůj život Johann spatřil. Baron blýskal na všechny strany. Temnotou a bledostí pokožky. Achaar se zastavil ve vzduchu a obrátil svou velkou hlavu ke Hrabianovi a zafuněl. Hrabian se lehce otřásl a mumlal si modlitby. Jeho čelo smáčel studený pot. Johann se postavil.

„Buďte zdráv barone.“

„Buďte vítáni,“ zazněl baronův hlas jako sypaný prach.

Acharova hlava se pomalu otočila směrem na barona. Ten se snesl níže.

„Následujte mne,“ sypal se prach jeho slov.

Netopýři se pomalu rozletěli do stran a zmizeli ve tmě.

Baron se snesl na nádvoří rozsáhlého hradu. Achaar se snesl vedle barona a chvilku počkal, než z něho Hrabian, Johann a Simona seskočili. Pak se Achaar několikrát otřásl. Proměna byla téměř nepostřehnutelná. Najednou tam místo draka stál štíhlý člověk vysokého vzrůstu. Byl trochu pobledlý a mírně se usmíval, když se díval na Johanna. Johann mu úsměv opětoval.

„K čertu Karle, kde ty se tu bereš?“ oslovil ho.

„No to je dlouhá historie Johanne,“ odpověděl Karel Achaar.

Oba přátelé se objali.

Simona tlumeně vydechla. Hrabian nevěřícně zamrkal a baron se zvonivě rozesmál. Holzavenes se rozkýchal.

„Staří známí se tu setkávají,“ pronesl baron. „Pojďte dovnitř, ať nezmoknete. Holzavenesovi toto počasí evidentně nesedí.“

Během chvilky usedali do křesel v temné místnosti, kde v krbu plápolal oheň. Baron pokynutím ruky propustil jednoho ze sloužících, který všem nalil do připravených šálků horký čaj.

„Vím dobře, co vás ke mně přivádí. Poslední dobou se dějí věci, které nás více než znepokojují. Upíři jsou zabíjeni. Ostré kůly, česnek a tak dále. Černí rytíři v čele s Ishanem podnikají určité kroky. Začali vybíjením draků v Shivu, což se Dagiraazovi nelíbí a já se mu nedivím. Pokračuje u nás. Chápu, že mu vadí jeho prokletí, ale nemusí kvůli tomu vyhubit všechny živé.. tedy žijící tvory. Akceptoval jsem mír s draky. Akceptoval jsem mír s lidmi a elfy. Žijeme si prostě po svém. Není to jako dřív, ale dá se to snést. Když jsem se doslechl, že Phyrexiani chystají invazi, rozhodl jsem se nechat tu malou částečku dobrého, která ve mně zůstala, aby zasáhla ve prospěch lidí a elfů. Nesmím také zapomenout na barbary a trpaslíky. Ishan už není, co býval dřív. Dřív se s ním dalo vyjít. Teď je posedlý touhou všechno živé pozabíjet. Je napitý mocí, ačkoliv nechápu, jak se k ní dostal.“

„Celé je to mnohem komplikovanější,“ prohodil Johann.

„I to jsem zjistil. Ty a tvůj přítel Marten Quodal jste dva Nevidění čarodějové, kteří s námi hrají hru Osudu.“

„Přesně tak,“ odtušil Johann.

Hrabian tiše kroutil hlavou a Simona se zamyšleně mračila. Karel Achaar pozorně naslouchal a pomalu si balil cigaretu. Holzavenes spokojeně usrkával čaj a pokuřoval dýmku. Modrý dým se líně vznášel ke stropu, odkud se vracel zpět dolů a jemně dotíral na čichové buňky všech přítomných.

Baron se mírně pousmál na Holzavenese. Karel si nepřítomně zapálil cigaretu, Simona tloukla špačky a Hrabian lačně vdechoval vonný dým. Všichni se dlouho věnovali svým myšlenkám, přitom popíjeli čaj a zobali slané tyčinky z listového těsta.

„Myslím, že ráno bude moudřejší večera,“ přerušil ticho Johann mohutným zívnutím.

Holzavenes několikrát přikývl a mlčky vyklepal dýmku. Simona se nepřítomně zvedla, aby vzápětí spadla do Johannovy náruče již tvrdě spící. Karel Achaar seděl v křesle a balil si další cigaretu. Baron se zvedl.

„Zavedu vás do vašich komnat, následujte mě.“

Během několika minut usínali poutníci v pohodlných postelích.