S milenkou se Péťa baví,
on je v lůžku vždycky hravý,
netuší, že žena milá,
jeho zradu odhalila.

Do hotelu, to je smůla,
vlétla potom jako můra,
Péťa mlčí jako pěna,
od rány je jeho žena.

Rozzuřená zlostí ječí,
nehty svůj vztek hned si léčí,
když mu krásku pocuchala,
na vědomost muži dala.

Upletl jsi bičík sobě,
zradu oplatím já tobě,
nechoď potom za mnou s pláčem,
že jsi známým paroháčem.