Beznaděj

Měsíc hoří, prudce padá,
černé hvězdy žalem křičí.
Mysl ostře napadá,
něžné květy kroupy ničí.

Svaly bolí, kůže praská,
do krve se vpíjí strach.
Vztek svíjí, věčně mlaská,
tělo rozpadá se v prach.

Duše bloudí, tiše zoufá,
beznadějně zmatená.
Na vzlykot si jenom troufá,
už navěky ztracená.