Sen

Polovina měsíce vyčnívá ze stromu,
tisíce ptáků se žene domů.
Jakmile se slunce ráno probouzí,
divné pocity mě popouzí.

Z okna jdou vidět siluety,
děti si cvičí své piruety.
Zase ten stejný stín,
dopadá na můj klín.

Lehký spánek mi nese sen,
nastává černobílý den.
Za poslechu smutné opery,
úzkost nahání takové večery.

Větve na stromech bez listí,
černě se vytahují, vrány nesviští.
Bonbón s karamelem sladí můj pláč,
srdce zasáhl citem jak rváč.

Něco mi připomněl, nevím co,
byla jsem dítě, viděla kdoví co…
Každé ráno s knihou pod ramenem,
duší zažehnutou pro ni plamenem.

Kniha před očima se mi otvírá,
tichý hlas v hlavě něco zazpívá.
Neboj se odemknout bránu,
zahoj tu prastarou ránu!