Luna

U Luny rozléhá se soví houkání,
temnýma očima sleduje tě.
Tichounce sklání se k zemi,
svým temným světlem obejme tě.

A pak Luna klesne ještě níž,
už celou tvou mysl pozřela.
Její obětí jsi se stal,
svou velkou temnotou tě proklela.

Sebe nepoznáváš,
už vůbec ne.
Temnotu v sobě neskrýváš,
jen milost ano…
si důkladně ukrýváš.

Z mechů šepot světlušek se ozývá,
a smutné kočičí mňoukání
svou melodii odkrývá.
Kdo chce, ať si taky zazpívá!

Snaží se Lunu poslat zpátky,
hlasitým zpěvem ji odehnat,
Nejde to, nejde to, nejde to!
Nenechá se jen tak zahnat.